Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Milej zlatej, za hlupáka jsi tu ty. Jsi dokonce ty vyspělej hlupák, že své hlouposti považuješ za realitu.
Já žiji už dost dlouho, ale zázrak se mi neobjevil ani jeden jediný. Vše, co se přihodilo nečekaně a překvapivě se logicky vysvětlilo.
Zkrátka jsou lidé, kteří se spokojí se zázrakem a jsou lidí kteří přemýšlejí, hledají a najdou pravdu. Já žiji ve světě čtyř dimenzí, ty a tví soudruzi ve víře v nadpřirozeno přibrali pátou dimenzi, tu náboženskou. O té dimenzi neví prakticky nic, ale za její existenci přinesou jakoukoliv oběť.

Má moudrá babička to glosovala "kdo tomu věří, ať tam běží".
Počítám, že ty, co by věrný zbožník, jsi byl už několikrát ve Fátimě, v Loudech a na Araratu. Menhiry v okolí Araratu považuješ za kotvy a nevíš že menhiry jsou rozmístěny po Evropě v rozličných formacích v tisícech, Jsou na všech kontinentech kromě Austrálie a Antarktidy

Ty taky svoje hlouposti považuješ za realitu, tak to jste dva vyspělí, že?

menhyry? zase si šlápl vedle protže toto jdou několikatunové objekty klasické lodní kotvy té doby ale několikanásobně větší dimenzované na Archu. Takto velké menhiry ve světě neexistují amatére.

Proč mu Bůh o kotvách neřekl a popis archy byl sdělen přesně??

Skus logicky vysvětlit zázračná uzdravení, která se stávají v Lurdech. Pokud doložíš aspoň jedno zázračné uzdravení, které nebylo zázrakem, přestanu věřit v Boha.

áno, v Lurdoch sa stávajú neuveriteľné zázraky: sú ich za to obdobie od r. 1858 stovky, ale najväčší sa stal anglickému vojakovi z II. SV, ktorý havaroval na vojenskom lietadle, prežil to ako totálne telesne doráňaný, invalid na lôžku, - a po návšteve Lurd všetky zranenia naraz zmizli, a on odišiel odtiaľ po svojich...ako aj osobný zážitok parížskeho neveriaceho novinára (ktorý si robil v tlači srandu Z Lurd), ktorý náhodou sedel vo vlaku do Lurd (lebo chce dehonestovať Lurdy) s dvojicou žien (matka s dcérou), a dcéra mala totálne dokaličenú tvár plnú vredov (ako píše, páchla), po nejakej kožnej chorobe..ale keď sa vracal z Lurd do Paríža, tak sa znova náhodou stretli v tom istom vlaku, a dcéra mala zdravú, čistú tvár, bola v nesmiernej radosti...sám tento príbeh popísal v parížskych novinách a uviedol to aj vo svoje je knihe "Lurdské zjavenia", napísaná v r. 1936 (mám túto knihu po mojej predkyni, mníške, maminej sestre)...