a.
A když potom lidi vstanou,
to je teprv správa!
Někdy nevím samým křikem,
kde mně stojí hlava.
Ten, kdo nikdy neměl v uchu
vosy a brabence,
neví, co je Perunova
ranní audience.
To je křiku a modlení,
až mne uši brní,
ten zpívá, ten šepce, vzdychá,
ten zas žalmy frní.
A co všechno na mně chtějí,
nelze vyjmenovat,
zbláznil bych se, kdybych si to
měl jen pamatovat.
Ten chce zdraví, ta chce děti,
ten nemá co jísti,
ti zas, abych nedovolil
ve fabrikách přísti.
Ten mne prosí, bych mu hlídal
louky a osení,
ten zas chce, abych pomáhal
krávě při telení.
Ten chce zimu, ten chce teplo,
ten zas časy jiné,
jeden chce mít žito drahé
a druhý laciné.
Jeden sedlák prosí o déšť,
zasil kousek lenu;
druhý prosí hezké časy,
by měl sucho k senu.
Že jsem stvořil staré báby,
to mne nejvíc mrzí,
nepřestanou-li mne soužit,
zahladím je brzy.
Hrom ať do nich! abych neklel,
zdržet se nemohu!
Když jí koza málo dojí,
běží k pánu bohu.
Sám se žádný starat nechce,
o všechno se modlí,
jako by měl každý boha
jen pro své pohodlí.
Tomu sušit, tomu močit,
tomu pole hnojit,
dřív si, prase, zdraví zkazil,
potom ho mám zhojit!
Ta mne moří ve dne, v noci,
ráda by se vdala,
ten se modlí, by Morena
jeho ženu vzala.
Ten chce výhru z loterie,
špendáže mi nosí
a co jsou asekurace,
též o oheň prosí!
Ó, vy šelmy! kdybych nebyl
příliš dobrotivý,
zmačkal bych vás na povidla
jako shnilé slívy! - -"
