Toleruje je proto, že nevadí fyziologickým funkcím. Ale aby je mohl tolerovat, musejí v něm vzniknout a zůstat. Což by se nemohlo stát při dokonalých opravných mechanismech. A opakuju – ty opravné mechanismy nevědí, jestli daná mutace bude vadit, nebo nebude. Ty pouze zjistí, že v daném místě DNA je nějaká porucha, která brání jejímu normálnímu fungování. Tu poruchu zahladí, aby DNA nadále fungovala. Jenže jen v určitém procentu takových poruch zůstává zachována informace, co v daném místě bylo původně, takže ve všech ostatních případech dojde k mutaci. Je to asi jako když je v poškozené knize setřené písmenko – to se většinou dá ze zbytku slova odvodit, takže dopsat ho zpět není problém. Jindy je ale možné na to místo dopsat několik různých písmenek, a výsledkem bude pokaždé jiné slovo, které ve větě sice dává smysl, ale pokaždé jiný (třeba „natáhl si ho_inky“ – tam můžou být hodinky i holinky). Tady vzniká mutace v 50 % případů. No a pokud chybí celé slovo, kus věty, celá věta, nebo dokonce několik vět, tak sice můžeme vložit nějaký krátký kousek, který smysluplně spojí text za poruchou s textem před poruchou, ale ten smysl, který to získá, se tomu původnímu rovná už jen s velmi malou pravděpodobností a vznik mutace je prakticky jistý. A opakuju znova – ten opravný mechanismus netuší nic o dopadu té mutace na funkce dané buňky, takže se nemůže řídit tím, jestli je daná mutace tolerovatelná, nebo není, nebo jestli narušuje charakter druhu, nebo ne. A žádné pravidlo, které by tvrdilo, že pokud mutace naruší charakter druhu, tak je vždycky fatální, neexistuje. To je jen tvé zbožné přání, aby to tak bylo.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
