Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

je to nezmysel, - skrz technologické príčiny a i biologické vlastnosti človeka to nie je možné...

No je vidět, že toto není tvoje "parketa" tak nepiš, co je a co není možné. Osobně si myslím, že na Marsu bude člověk stát do 10-15 let - možno se toho i dožiju.

v sedumdesátých letech minulého století stál člověk na Měsíci uplynulo víc jak 50let a nic se neděje, žádná kolonie lidi tam nežije.

presne, začína to byť problém, vedecké výsledky s ľudským telom sa nesmierne rozširujú, a tak už bude problém i Mesiac, tobôž Mars (a to sú len "za rohom" - teda na základe biológie človeka, ale aj skrze nesmierne finančné požiadavky...Musk si to asi môže dovoliť (kým sa mu to finančné impéium nezrúti), ale nikto iný:-).. a sú to nezmyselné snahy, trvajú už viac ako 50 rokov, a nič sa nedeje...na hlad, choroby trpí a zomiera miliarda detí sveta, a tu sa šaškuje s nejakými fantazijným úmyslami a zámermi "dobyť Vesmír" - ale nie je to možné, biológia človeka nepustí a svet je finančne nesmierne zadĺžený v desiatkach biliónov dolárov - celý svet žije na dlh, a raz sa to v krátkom čase zrúti...

No je to Boží plán - stačí si vzpomenout na naše otázky proč nezasáhne Bůh a nechá umírat děti.

to nie je problém Boha, ale človeka - bolo to tu 100x povedané....

Neznáme podrobnosti kolem "proč?", ale vůbec se divím, že s tou technikou se tam dostali.

Na Apolu už měli i Počítač, který jim vypočítával navigaci a další. Byl slabší než dnešní nejobyčejnější kalkulačky.I přistání na měsíci bylo dosti divoké kdyby Amstrong nepřevzal od PC ručí řízení rozbili by si o Měsíc hubu. Stejně přistál pár sekund před tím než jim došlo palivo. respektive přistáli by, ale už by neměl dost paliva na odlet.
Další hlod byl, že ulomili čudlík jističe který sloužil ke startu ten se musel zmáčknout ale jak? Našli vršek od propisky a ten do toho jističe vrazil pasoval přesně na míru a tím spojili obvod zážehu motoru. další zázrak

To palivo, o kterém píšeš bylo v přistávacím modulu. Armstrong převzal řízení přistávacího modulu, protože to naprogramované nebylo dost rovné. Poodlétl kousek vedle.
Měsíc pak opustili se startovacím modulem, s vlastním motorem a palivem, aby se setkali na měsíční oběžné dráze s modulem na návrat k Zemi.

Zajímavý je ten odchod z Měsíce a nynější "nová snaha" se tam dostat.

Já se bojím jedné věci, jestli jsme už nepromarnili svoji šanci. Je to jako mraveniště, které vypouští tisíce nevěst a ženichů v touze po tom, aby našli nové světy. Jenže zatímco příroda hledá cestu dál, my lidé se často sami brzdíme, konflikty, krátkozrakostí, nespravedlivým systémem i ničením prostředí. A nakonec nás může ohrozit i samotná nákladovost, a tím jsme jako civilizace "dolétali", pokud nenalezneme levnější technologii.

Náš "rozlet" Sluneční soustavou brzdí nejen jeho nákladnost, ale i riziko pro lidskou posádku.
Pochopitelně, kdyby se nezbrojilo a všechny síly (a finance) Země by se spojily, tak by byl Měsíc častěji navštivován a i na Mars by zavítali lidé.
Jenže lidé jsou psychicky nestabilní, odmítají akceptovat právo jiných na jejich vlastní názory. Lidé jsou predátoři a touží být na vyšší úrovni, než jsou druzí. Proto to "hamty, hamty, ať mám víc, než tamty". To je neléčitelné.

Trump chce Grónsko a Island, protože Dánsko se nemůže vojensky postavit USA. Nadto neomaleně nabídl Kanaďanům, aby se začlenili do USA. To, že "vlastnoručně přejmenoval Mexický záliv na Americký záliv je víc úsměvné, než vážné. Pochopitelně považuje panamský průplav za vlastnictví USA ajeho předání vládě Panamy za zvratitelné.

Putin chce všechny státy, které carové a pozděj Stalin dobyli, do rusáckého vlastnictví. Nadto šilhá po Aljašce, po Kanadě a jako samozřejmost trvá na vlastnictví Finska, Špitzbergů a Zemi Františka Josefa. Prakticky zabral polovinu severního polárního moře a vznesl požadavky na některé kanadské ostrovy.

Čína je tak malá země, že potřebuje Tchaj-wan, aby deklarovala Čínské moře jako vnitrostátní vody.

Zkrátka žijeme ve světě, ve kterém si samolibí vládci dělají co chtějí, včetně války, kterou někteří označují za láskyplnou záchranu milionů lidských životů.

Výlet do vesmíru není jen otázkou odvahy a technologií, ale svou roli může hrát vyčerpávání našich vlastních zdrojů, energetických i materiálních. A když se podíváme na lidskou povahu, jako by se v nás mísila zvířecí podstata s tou lidskou. Někdy jsme jako Dr. Jekyll a Mr. Hyde, schopní tvořit a hledat nové světy, ale zároveň svázaní instinkty, soupeřením a touhou po nadvládě.

Obávám se, že se tato vidina, člověk na Marsu a zpět na Zemi, tak brzo neuskuteční.
Už i z toho důvodu, že roboti a robotické stroje dokáží o mnoho levněji provést to, co by bylo úkolem člověka na Marsu. A na Marsu není něco tak důležitého, aby stálo za riziko byť jednoho lidského života.
Pochopitelně je mi známo, že jsou lidé ochotni za posmrtnou slávu být 1. člověkem na Marsu to risknout.

Vzpomínám na interview s jednou geoložkou (tak před 30 lety), která pravila "je mi 65, rodinu nemám, tak bych svolila k cestě (one way ticket) na Mars, když tam budu mít možnost "marsologicky" aspoň půl roku pracovat". Zkrátka by na tu dobu potřebovala potravu, vodu, kyslík, habitát, oblek, vozítko, laboratorní výbavu a komunikační zařízení se Zemí..

Musí tam letět lidské ego, jinak by Gagarin nebyl první v kosmu a na Měsíci by nestačily jen Lunochody. Možná nám dnes chybí vizionáři typu Ciolkovského, Koroljova nebo von Brauna.

Zatím.

Pokud přežije své "já", pak se dostane dál a možná už i dostal. Možná se nám už i vrací:-)