Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

protože nám vrtá hlavou smysl existence. kde se to vše vzalo, veškerý vesmír, to že žijeme a vnímáme. Ten čin je naše existence a existence vesmíru.

No vidíš. A my jsme toho oproštěni. De facto je nám to jedno/nevrtá nám to v hlavě/netrápí nás to. Ale jsme zvídaví. Jsou různé teorie a každý se může k nějaké přiklonit. Osobně se přikláním k cyklickému vesmíru, či multi-vesmíru. Dnes jsou už důkazy, že organické látky sem byli "dovezeny". Možno se k tomu dopracujeme, ale spíš se naše civilizace zničí.

nebráním se žádné teorii... organické látky jsou dovezeny, ovšem i ty se vyvíjí k určité složitosti a mohou (nemusí) dosáhnout takové složitosti až nabydou vědomí. to vědomí je v těch sloučenínách nebo je to schopnost obecně... která se jednoduše projeví až v určité složitosti.

Ta nekonečná a nezodpovězený otázka smyslu existence.
Jaký smysl existence má jedna molekuly soli ve vodách oceánu? Jaký smysl existence má jedna muška v oceánu vzduchu?
Ale také, jaký smysl existence má Sněžka, nebo Ohře?

Co když to není nějakým smyslem, co když jde pouze a pouze o funkci?
Jakou funkci má existence Sněžky? Jasně. Tvoří rozhraní povodí. Ohře odvádí srážkovou vodu do Labe a Labe odvádí srážkovou vodu do moře.

Cyklus všeho v přírodě je též funkcí, každý atom jakéhokoliv prvku má nšjakou funkci, ale pozor, je to náhodná fukce, jedna miliard množných funkcí.

Jenže to, že tohle všechno je následek nějakého činu, je pouhý lidský myšlenkový konstrukt, pro který neexistuje žádný objektivně určitelný podklad. Ty nepřemýšlíš, jak se to tu vzalo, ty přemýšlíš, jak se to tu vzalo od boha. Jestli bůh existuje, to taky nehledáš – hledáš jen, co bys mohla považovat za jeho projevy. Možnost, že by naše existence žádný „vyšší“ smysl mít nemusela, automaticky zavrhuješ.

nezavrhuji tu možnost, je to pro mě tak prázdné... a ploché, že takhle žít nechci. Byla jsem hodně let ateistkou. ale je pravda že jsem tíhla k víře, ale tak divně... joga, taichi, čtení různých duchovních knížek a hledání... vrtání.

Jak „takhle“? V čem spočívá ta prázdnota a plochost? Myslíš, že vnímání světa se zploští a vyprázdní, pokud si nebudu myslet, že ho někdo vytvořil? Tohle jsou přesně ta klišé o ateismu a ateistech, kterými tu vyniká třeba Visitor – oni jsou povrchní, my hlubokomyslní…

Pleteš si pojmy děvče.
Ateistkou jsi nikdy nebyla, nevím jak jsi k tomu názoru dospěla.

Nechození do kostela není podmíněné ateismem. Do kostela chodí a pokřtění jsou lidé, ateisté, protože se narodili a žili v teistické komunitě. Chodí tam a zúčastňují se dobrovolně náboženských rituálů, jakými jsou pohřby a svatby, protože s nimi nemají negativní zkušenosti.

Každý jsme byli dříve ateistou.

Tož tvoji piču jsem taky neviděl a věřim že ju máš.

Mnohým lidem se činem ona "bytost" projevila. A projevuje se v psychice všech lidí, jenom si toho působení nejsou vědomi, max. ho interpretují jako projev nahodilosti. Všechny náboženské pojmy jsou vyjádřením a popisem nějaké praktické zkušenosti.

Ten zbohatlík a dědic Bohumil pronesl tuhle památnou větu, protože viděl, ohmatal, očuchal a možná i olízl několika ženám tenhle orgán. Proto prohlásil směle, že neviděl, ale že věří. Svou víru zakládal na vjemech mnou vyjmenovaných smyslech.
Teď mi řekni kolik lidí vidělo, ohmatalo, očuchalo a možná i olízlo toho boha v jehož existenci tak zuřivě věří. Na čem zakládají tu svou víru v reálnou existenci bytosti, nebo věci, kterou nikdo, nikdy neviděl atd.

To jsem ti vylíčil, na čem je ta víra založená. Na vnitřní zkušenosti (prožitku) a na instinktu. Různé popisy projevů Boha jako je třeba příchod Ducha svatého či ťukání Syna na dveře duše jsou popisem konkrétních psychických událostí a jenom naivové si představují, že je to všechno dílem fantazie.

Já věřím, že ji nemá (pokud jsi to tedy zavěsil správně).