Ateista nemá takovou možnost vůbec:-)
Pak jde také o to, aby věřící nespoléhal na to, že mu bude odpouštěno a
míru lítosti.
Ateista nemá takovou možnost vůbec:-)
Pak jde také o to, aby věřící nespoléhal na to, že mu bude odpouštěno a
míru lítosti.
Jak to že ne? I ateista může litovat svých špatných činů, snažit se je napravit a chtít je už neopakovat. I ateistovi Bůh odpouští.
To jistě, to odpuštění není něco, co by bylo zasloužené, takže člověk na něj nemá automaticky nárok. Je to milostný dar. Spoléhání se na něj je projevem pýchy a ta je trestána, takže při takovémto spoléhání se ve výsledku k odpuštění nedojde.
Ateista se asi nebude spoléhat na nějakou "pomoc" pohádkové bytosti. Udělá to, co je v jeho silách a nechá si pomoct od kamarádů, sousedů a i od lidí, kteří si za pomoc nechají zaplatit. Podívej kolik je lidí v jednotkách dobrovolných hasičů, kolik lidí je ve svazcích záchranářů (na horách i v dolech), kteří často riskují i své zdraví a životy na záchranu jim neznámých lidí v nouzi. A ejhle jde to bez dvacatera, bez pomazánek olejem bez kropení vodou, bez kříže a bez pobožných básniček.
Ano, jsou lidé, kteří jedouc krajinou zastaví u dolámaného člověka drápajícího se z nabouraného vehiklu. Pomoc v nouzi je nejen zdravým rozumem, ale i civilními zákony nařízena. Pro topící s dítě skočí do vody každý i neplavec. Na to nepotřebuje třicatero, ani sekulární zákony, ta pomoc je "naprogramována" v mozcích normálních lidí.
Před čtvrtstoletím se zachránilo jen 12 ze 162 lidí (lyžařů) z
ohňové výhně lanovky v tunelu u Kaprunu. Jonatan1 v tom má asi jasno, těch
12 bylo spravedlivých, bůch je zachránil, těch 150 ateistů nezachránil ,
na ty se bůch vyprdnul.
To je víra, která hory přenáčí a trouby nadnáší.
mezi hasiči jsou přece i věřící, stejně tak skočí po topící dítě i věřící, to nedává smysl když to takhle rozděluješ. Věřící prostě doufá v dobrý konec svého snažení, nejen vlastními silami, doufá že když mu síly budou docházet a nebude vědět kudy kam... že ho třeba Bůh potlačí, aby i když je to zcela beznadějné, přesto nezoufal a šel dál.
V Kaprusnu se zachránili ti co šli dolů. Myslím že tam byl moudrý zkušený muž který věděl že musí dolů , i kdyby to mělo být přes dým a nebezpečí, protože kouř se tlačil nahoru a ti co běželi nahoru se udusili. TAkže zdravý instinkt, rozum a rozvaha. Pomoc Boží k tomu patří, aby člověk nepropadl panice...a orientoval se i když jde o život.
Na počátku byla tato otázka: Pokud není Bůh, pak je člověk plně odpovědný za své činy, není to vlastně morálně náročnější než víra?
Pokud není Bůh, pak je člověk plně odpovědný za své činy, není to vlastně morálně náročnější než víra?..človek je zodpovedný za svoje činy i v prítomnosti Boha...Boh nie je zodpovedný za činy človeka, zodpovedný si je sám skrze Bohom daný mravný zákon v srdci a svedomí...
Já bych k tomu dodal jednu věc. Ano, člověk je odpovědný za své činy
i jako věřící. Ale zároveň hodně záleží na tom, jak velké má kdo
srdce a jak citlivé má svědomí. To není dané jen vírou, ale i osobní
zralostí.
A pak je tu ještě něco, co podle mě hraje roli, víra přináší určité
ulehčení. Modlitba, zpověď, možnost odpuštění, to jsou věci, které
člověku pomáhají nést tíhu vlastních chyb. Věřící má kam tu vinu
"odložit“, má duchovní rámec, který ho podrží, když selže.
Ateista nic takového nemá. Stojí před realitou úplně sám, bez naděje na
odpuštění shora, bez rituálu, který by mu pomohl začít znovu. Je to
taková syrovější, neodtlumená odpovědnost.
Ano, takhle už se s tím dá souhlasit.
Ještě bych podotkl, že náboženství vede člověka k větší vyzrálosti,
když ho neustále staví před odpovědnost za své činy (míněno i
mentální akty).