Ten citát z písně jsem nějak zdůraznit nechtěl, ale nějak jsem se
překlikl.
Jinak si myslím, že stejně šťastný může být věřící i ateista. No
možná ateista pro to má lepší předpoklady.
Pro pravověrného věřícího je tento pozemský život slzavým údolím a
cesta do ráje, který ho prý čeká až po smrti, je často trnitá, plná
odříkání a dodržování povinných pravidel, navíc sledovaná laskavým,
ale přísným soudcem, který vidí každé naše klopýtnutí a hřích. Na
konci této cesty je pak (možná) čeká ráj (už tady jednou byl, ale pozor
aby tam zase nebyl strom poznání !) 
. očistec 
nebo peklo 
Těchto starostí je ateista ušetřen a může se plně věnovat své životní
cestě za štěstím a vším dobrým a krásným, co tento život přináší.
Jeho zážitky jsou o to cennější a intenzívnější, protože jsou
jedinečné, neopakovatelné a tím i vzácné. Iluze nějakého posmrtného
bytí se ho netýká.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
