Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Nikdo nevyžaduje nějaké odvolávání, jde o prostý fakt, že fantazíruješ o podstatě náboženské víry. Vyčítáte věřícím něco, co sami děláte.

Já tvrdím, že podstatou náboženské víry jsou fantazie, ty tvrdíš, že ne. Tvrzení proti tvrzení - tvrdíte v omyle, sv. Augustin tvrdí: Bůh je nejvyšším principem a zdrojem světla, nejvyšším absolutním a jednotným bytím, nejvyšší pravdou a nejvyšším dobrem („unum, verum, bonum“). Svět stvořila Boží tvůrčí podstata z ničeho, všechno konečné má své omezené bytí od ní. Boží mysl v sobě obsahuje na způsob idejí podstatné tvary všech věcí, které se podle těchto vzorů ve světě utváří. Poznat svět lze jen poznáním oné absolutní pravdy, ke které cesta vede poznáním sebe sama, své vlastní duše. Za jediného skutečného učitele pokládal Ježíše Krista...

To, co tvrdí sv. Augustin je jen jeho tvrzení. Můžeme tomu věřit nebo ne. Já zase tvrdím, že právě jeho výroky jsou typická náboženská fantazie.
Už to, že za jediného skutečného učitele pokládal Ježíše je krajně netaktní vůči mně a k mým kolegům...

Tak se zeptáme Augustina, jestli nezměnil názor a nestal se ateistou. Máš jeho e-mailovou adresu, visitore77 ?

Takže když to tvrdil sv. Augustín, tak to musí být pravda??

Jistě.
A zlatá rybka ti splní tři přání - pokud půjdeš na ryby a pokud ji chytíš.

Augustinova metafyzika je opravdu krásná - jeho pojetí Boha jako "unum, verum, bonum“ vytváří most mezi křesťanskou vírou a platónskou filozofií. Je to jako když se světlo slunce odráží v různých nádobách, každá ukazuje něco z jeho jasu, ale žádná ho neobsáhne celý. Augustin popisuje, jak víra strukturuje svět, jak mu dává řád a smysl. To je cenný pohled, ale pořád je to filozofická interpretace, ne důkaz v empirickém smyslu. Proto bych rozlišoval mezi tím, jak víru vysvětluje Augustin, a otázkou, odkud se víra jako taková bere. To jsou dvě různé roviny, i když se mohou krásně doplňovat.

ale pořád je to filozofická interpretace, ne důkaz v empirickém smyslu...to nie je viera, vychádzal priamo z Biblie - zo stvoriteľskej moci Boha, ktorý stvoril svet z ničoho,... Boží mysl v sobě obsahuje podstatné tvary všech věcí, které se podle těchto vzorů ve světě utváří. ..poznat svět lze jen poznáním absolutní pravdy, Boha, ke které cesta vede poznáním sebe sama, své vlastní duše,..v Kristu objevil pravdu, on je jediný učitel pravdy...je to viera, nie filozofia...Au­gustin je cirkevný otec, nie filozof...

oprava: ale pořád je to filozofická interpretace, ne důkaz v empirickém smyslu...to je u Augustína viera, vychádzal priamo z Biblie - zo stvoriteľskej moci Boha, ktorý stvoril svet z ničoho,... Boží mysl v sobě obsahuje podstatné tvary všech věcí, které se podle těchto vzorů ve světě utváří. ..poznat svět lze jen poznáním absolutní pravdy, Boha, ke které cesta vede poznáním sebe sama, své vlastní duše,..v Kristu objevil pravdu, on je jediný učitel pravdy...je to viera, nie filozofia...Au­gustin je cirkevný otec, nie filozof...

Fantazie věřících...

Takové hodnocení je fantazií atesty.

Augustin vychází z víry, to je jasné. Ale způsob, jak tu víru vysvětluje, pojmy jako pravda, bytí, řád, forma, to už je filozofický jazyk. Víra je jeho základ, filozofie je jeho nástroj. To se nevylučuje.

Já tam teda čtu, že je to mysl, kdo strukturuje svět, a ne víra. Neodkazuje se tam na víru, ale na poznání.

Augustin samozřejmě mluví o mysli a poznání, ale v jeho pojetí je poznání vždycky zasazené do rámce víry. U něj to nejsou dvě oddělené věci. Mysl strukturuje svět právě proto, že je obrácená k Bohu jako k unum, verum, bonum. Víra u něj není slepý protiklad poznání, ale předpoklad, který umožňuje, aby poznání vůbec mělo smysl a řád. Takže ano, píše o mysli, ale v Augustinově systému je mysl vždy už nesená vírou.

Tak svět strukturuje každá mysl a ne jen ta, co je obrácená k Bohu.

Na základě jeho formulace bych spíš řekl, že víra je u něj produktem poznání a ne naopak:

Poznat svět lze jen poznáním oné absolutní pravdy [=Boha], ke které cesta vede poznáním sebe sama, své vlastní duše.

Neboli poznej sebe sama (svou duši) a poznáš i Boha a tím získáš schopnost poznat svět takový, jaký opravdu je. Víra pak vyvstává až jakožto interpretace onoho poznání.

Augustin neříká, že víra vzniká z poznání. U něj je to obráceně, víra je základní orientace mysli k pravdě, která teprve umožňuje, aby poznání bylo pravdivé. "Poznej sebe sama“ u něj není čistě racionální metoda, ale duchovní obrat, který je možný jen díky víře a Boží milosti. Takže víra není produkt poznání, ale jeho předpoklad.

To se mi nezdá, ta formulace je celkem jasná. Samozřejmě že k poznání jsou potřeba nějaké předpoklady a víra tady rozhodně neškodí, ale ani není nutná.
Našel jsem si zdroj té citace, je ze stránek Muni a píše se tam v úplnosti:

Poznat svět je proto možné jen poznáváním absolutní pravdy, k níž vede cesta poznáváním sebe sama, své vlastní duše (Božské jiskry v nás), tedy introspekcí. Vystupoval proti manicheismu, zvláště proti jeho dualismu dobra a zla jako rovnomocných, věčně se svářejících principů. Zlo chápal jako nedostatek dobra, způsobovaný nesprávně orientovanou vůlí.

K poznání sebe sama jiná metoda než introspekce není a víra se tu může projevit max. ve způsobu interpretace objevovaného.

Chápu.

Např. to že tam nalézá "Božskou jiskru v nás" je interpretace, budhista by to samé nazval budhovskou podstatou.

Mimochodem k zamyšlení je teze mysl strukturuje svět. Co to znamená, že strukturuje svět? Že klasifikuje předměty a jevy, a uvádí je do vzájemných vztahů. Dává jim význam. Ve změti rozličných věcí a jevů, v pestré rozmanitosti světa tak tvoří řád, z neuspořádanosti činí uspořádanost. Řečeno řeckými pojmy, z chaosu činí kosmos.