Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Takže tvrdíš, že přítomnost neexistuje??

Nepíši, že přítomnost neexistuje. Jen říkám, že naše vědomí ji zachytí až zpětně, tedy jako něco, co už proběhlo. Realita se odehrává v přítomnosti, ale vědomý prožitek je vždy o krok (Kroky) pozadu:-)

Ona lže a ty také
Tvrzení, že přítomný okamžik „neexistuje“, protože si ho uvědomíme až se zpožděním, je logický klam. Zaměňuje se zde zpoždění vědomého vnímání s existencí reality samotné. To, že si něco uvědomíme o pár milisekund později, nijak neznamená, že to v daný okamžik neexistovalo – stejně jako hvězdy nepřestávají existovat jen proto, že jejich světlo k nám letí roky. Navíc samo vyslovení tohoto tvrzení probíhá v přítomnosti, takže se argument sám popírá.
Mrkni má inteligenci kroky

Jak píšeš, "to, že si něco uvědomíme o pár milisekund později, nijak neznamená, že to v daný okamžik neexistovalo" což je minulý čas.

Samotná přítomnost je Bůh, to je to, co vidět nemůžeme, jak je i psáno Boha nikdo nikdy neviděl a proto i se Bůh jmenuje JSEM, přítomný konající okamžik.

Vědomé vnímání má prostě zpoždění. V okamžiku, kdy mozek nějaký děj zachytí, už je to minulost. Nejde o popírání reality, jen o to, že si přítomnost uvědomujeme až zpětně. Takže ve skutečnosti zachycujeme minulost, ne samotné "teď´". A jen pro klid duše tomu říkáme probíhající přítomnost. Takže souhlasím s tebou:-)

přítomnost nevnímáme, teprve až uvědomění poté... dobrý příklad s cyklistem, kterého přejedem v reálném čase, tedy v přítomnosti, ale jeho přitomnost si uvěodmíme teprve zpětně.

Přítomnost se odehrává v reálném čase, i naše rozhdnutí se odehrávají v reálnéme čase, uvědomění tohoto se zpožděním. Takhle to popisuje i mozkový specialista KOukolík, my nevíme co se děje v přítomnosti a zároveň se rozhodujeme (nevědomě) a jeví se nám zpětně že takhle jsme se rozhodli. MOzek rozhodl za nás a jen nás o tom uvěodmil.

Je to hlavně o definicích. Kroky měla pravdu v tom, že pokud si něco uvědomujeme až se zpožděním, pak v okamžiku uvědomění už mozek pracuje s minulostí, ne s přítomností.
Prakticky v tom hraje roli i právní hledisko, právo řeší to, co se stalo v reálném čase, ne to, kdy nám to konečně došlo.

jako všecko ok, jen je třeba si uvědomit JAK to funguje. MOzek má zákadní zadání na základě minulosti a jedná tak, jak se on mozek domnívá že je to nejlepší pro svého nositele (opět parafráze František Koukolík) A on se ptá, když tedy v rámci práva souzený vlastně nemůže za to co se v daném okamžiku stalo (jeho mozek pracuje a rozhoduje autonomně na jeho vůli) a jen mu sdělí výsledek... je nevinný? A on odpovídá ano i ne. Někteří opravdu za to nemůžou protože jsou v hlavě nemocní a jejich minulé vstupy jsou nemocné a nedokáží správně vyhodnocovat ale většina normální lidí má možnost již v minulosti pracovat s cílem, záměrem, pozorností tak, aby mozku dodala správné vstupy, jak se má správně roznodovat a v dlohouhodobějším záměru to mozek akceptuje a takhle se pak rozhoduje.
Zakže nejsme jen obětí našeho mozku nýbržo ho můžeme a máme správně programovat našimi myšlenkami, záměry, cíly a samozřejmě etikou etc. Takže to co píšeš nebo co píše Augustin je v tomto duchu. Máme předem ctít a respektovat určité cíle a záměry, ovocem jsou pak naše činy a myšlení.

De facto minulost, přítomnost, budoucnost probíhají současně - i tak by se to mohlo vnímat, protože už existují.

ratka: nejsme jen obětí našeho mozku
Chyba ! My jsme mozek, mozek jsme my.

Vědomí "my" je zakódováno v mozku. Každý mozek je individuum, je osobností. Protože mozek je centrum bytosti, je "velín, vláda, justice" Jako i civilní sociální instituce, potřebuje mozek i exekutivu (ruce, nohy, zuby), přísun energie (kyslík, cukry, žaludek, střeva, plíce) no a na komunikaci s jinými mozky potřebuje smysly

Dva mozky mezi sebou komunikují prostřednictví jejich smyslů, zraku i hmatu.
Zrakem získá mozek informace, které mu jiný mozek pošle internetem za použití svých rukou a svých očí.

Je to prosté a jednoduché, akorát se musíme zbavit ideologie, že naše tělo jsme my a mozek máme jen proto, aby nedunělo v lebce.

Koukolík a jiní psychologové (pionýr Sigmund Freud) bádají v hloubi procesů probíhajících v mozku. Je jasné, že mozek pedofila, násilníka a cholerika má jinak "kódované hardware i software". S tím se prostě nedá víc dělat, než zabudovat přívěsek soucitu a jiného vyhodnocení okolí (software) k zakódovanému mozku. To může určitou dobu fungovat, že mozek vzteklíka se pokusí o rozumnou a ne čistě emocionální reakci.

Tady v Rak. jsme měli sériového vraha Johana "Jack" Unterwegera. Byl to civilizovaný, kultivovaný fešný mladík. Charakteristicky škrtil své oběti, výlučně prostitutky, jejich punčochou. Byl dopaden, souzen a odsouzen k dlouholetému žaláři. Ve vezení se dal na aktivní víru, mile si povídal s vězeňským psychiatrem, psal divadelní hry (jako V. Havel), mluvil otevřeně i o svých zločinech, oběti litoval --- zkrátka hrál napraveného zločince. Rakouští prominenti ho zvali na své večírky (Jack směl opouštět věznici), politici se poklepávali pýchou na ramena, jak je rakouský justiční systém účinný. I na intervence Bruna Krajského a ministra spravedlnosti Bródy byl Jack předčasně propuštěn. Netrvalo dlouho a zase se našly uškrcené prostitutky, Jack byl hledán ... zmizel do USA. Tam mozek Jacka neodolal, podlehl svému zakódování a opět vraždil.
Zpět v Rakousku byl odsouzen za devět vražd znovu k doživotnímu vězení ale hned ten den spáchal suicid.
Obhájci byli zdrcení psychologové byli zdrcení, protože suicidem Jacka byl byl proces zastaven
(Je to k dočtení i na Wikipedii.)

Jednou sériový vrah mozek navždy sériový vrah mozek.

Když už zmiňuješ etiku a dlouhodobé formování člověka, tak v Bibli se často objevuje i myšlenka, že konečný soud náleží jen Bohu. Já jsem ale v téhle debatě řešil spíš tu praktickou rovinu, jak funguje uvědomění a pak jak s tím pracuje (může pracovat) právo. Každý ten pohled přináší své.

Tady Koukolík prostě nedokázal dát odpověď ve smyslu spravednosti. Jak soudit člověka člověkem, když neznáme všechny okolnosti které k činu vedly.

Okolnosti vedoucí pachatele k činu nejsou podstatné. Podstatná je škoda způsobená zločinem. Ta je posuzována a podle ní se určí trest. Jde-li o vraždu, tak vrah pozbývá lidské právo na život.

okolnosti jsou podstatné