,
Ondi
Tak svět strukturuje každá mysl a ne jen ta, co je obrácená k Bohu.
Na základě jeho formulace bych spíš řekl, že víra je u něj produktem poznání a ne naopak:
Poznat svět lze jen poznáním oné absolutní pravdy [=Boha], ke které cesta vede poznáním sebe sama, své vlastní duše.
Neboli poznej sebe sama (svou duši) a poznáš i Boha a tím získáš schopnost poznat svět takový, jaký opravdu je. Víra pak vyvstává až jakožto interpretace onoho poznání.
Augustin neříká, že víra vzniká z poznání. U něj je to obráceně, víra je základní orientace mysli k pravdě, která teprve umožňuje, aby poznání bylo pravdivé. "Poznej sebe sama“ u něj není čistě racionální metoda, ale duchovní obrat, který je možný jen díky víře a Boží milosti. Takže víra není produkt poznání, ale jeho předpoklad.
To se mi nezdá, ta formulace je celkem jasná. Samozřejmě že k poznání
jsou potřeba nějaké předpoklady a víra tady rozhodně neškodí, ale ani
není nutná.
Našel jsem si zdroj té citace, je ze stránek Muni a píše se tam v
úplnosti:
Poznat svět je proto možné jen poznáváním absolutní pravdy, k níž vede cesta poznáváním sebe sama, své vlastní duše (Božské jiskry v nás), tedy introspekcí. Vystupoval proti manicheismu, zvláště proti jeho dualismu dobra a zla jako rovnomocných, věčně se svářejících principů. Zlo chápal jako nedostatek dobra, způsobovaný nesprávně orientovanou vůlí.
K poznání sebe sama jiná metoda než introspekce není a víra se tu může projevit max. ve způsobu interpretace objevovaného.
Např. to že tam nalézá "Božskou jiskru v nás" je interpretace, budhista by to samé nazval budhovskou podstatou.
Mimochodem k zamyšlení je teze mysl strukturuje svět. Co to znamená, že strukturuje svět? Že klasifikuje předměty a jevy, a uvádí je do vzájemných vztahů. Dává jim význam. Ve změti rozličných věcí a jevů, v pestré rozmanitosti světa tak tvoří řád, z neuspořádanosti činí uspořádanost. Řečeno řeckými pojmy, z chaosu činí kosmos.
