Jen přemýšlím, zda je schopen člověk vytvořit inteligentní bytost na
úrovni člověka. To by pak znamenalo, že se stal člověk bohem. Ta bytost by
musela mít duši. Pokud by ta bytost byla lepší než člověk, tak by
člověk porazil Boha, což je absurdní. 
Jen přemýšlím, zda je schopen člověk vytvořit inteligentní bytost na
úrovni člověka. To by pak znamenalo, že se stal člověk bohem. Ta bytost by
musela mít duši. Pokud by ta bytost byla lepší než člověk, tak by
člověk porazil Boha, což je absurdní. 
I kdyby lidé stvořili umělý mozek, asi ve kvantové mechanice (v
tranzistorové technice to prostě nejde) a do takového umělého mozku by
umístnili veškeré lidské vědomí, tak stvoří jen mašinu odpovídající
na otázky. Takový mluvící, nebo píšící naučný slovník. Lidi
(neurologové) dosud nemají přesnou představu jak vzniká v mozku
sebe-vědomí. Není jisté, z dnešní perspektivy, že se to někdy podaří.
Mašiny dělají jen to, na co jsou zkontruovány.
Boha všemocného, vševědoucího a nesmrtelného, jak si ho pobožní ve
svých snech malují, lze sotva zkonstruovat a vůbec není jasné, jak by
takový umělý bůh měl dělat pro pobožné očekávané zázraky, oživovat
mrtvoly, sytit miliardy lidí jednou rybou a bochníkem chleba atd.
Porážky bohů jsou jaksi na stejné úrovni logiky, jako porážky
Sněhurek, šípkových Růženek, nebo amputace hlav sedmihlavé saně s
vestavěným plamenometem a vertikálním startem.
To, co dokáží lidé, tedy porážet stromy, nebo dobytek, to dokáží
zajisté i stroje, účinněji a levněji. Nehledě na fakt, že molekulární
biologové dokáží pěstovat in vitro svalovinu, tedy maso. Jestli se to dá
jíst nevím.
Do budoucnosti jonatáne nikdo nevidí. Ta připraví lidem opakovaně překvapení. Lidé mají fantazii a schopnosti tvořit nevídané předměty.
Zkusím to shrnout trochu jinak. Člověk od narození nedělá nic jiného
než to, že sbírá informace, vyhodnocuje je a postupně se učí reagovat na
svět kolem sebe. To, čemu říkáme "hloubka" nebo "duše", je často jen
obrovské množství zkušeností a znalostí, které se v mozku propojují do
stále složitějších vzorců. V principu to není tak odlišné od toho, co
dělají moderní učící se systémy, jen jiným mechanismem.
Nemluvím o tom, že dnešní AI je vědomá. Spíš přemýšlím nad tím,
jestli existuje nějaká hranice, množství informací a zpětné vazby, za
kterou se začne objevovat chování, které už nebude jen "odpovídání na
otázky". U člověka to také nebyl jeden magický okamžik, ale postupné
vrstvení informací, zkušeností a i určité míry náhody.
V podstatě budujeme něco jako "informační DNA", strukturu, která se učí,
adaptuje a vyvíjí. Je to rychlá informační evoluce, mnohem rychlejší než
ta biologická. Evoluce už jednou vytvořila inteligenci z neživé hmoty,
takže není v principu nemožné, aby se něco podobného stalo znovu,
tentokrát skrze člověka a technologie.
A pokud taková inteligence vznikne, nemusí mít nutně zájem na lidstvu ani
proti němu. Může mít prostě své vlastní cíle, které se s lidskými
nebudou překrývat. Ne nepřátelství, ale spíš nezájem, podobně jako
když se evoluční větev osamostatní a jde vlastní cestou. Třeba se jednou
stane vlastním "vědomím vesmíru", který se na takovou situaci připravuje
už hezkou řádku let (Šiva jako ničitel, tvořitel, udržovatel).
No, kdyby ta UI byla tak mocná, že by se sama vylepšovala, nebo zhoršovala, jako biologická Evoluce přírodního výběru, tedy mutace a selekce, tak by potřebovala jakousi DNA se základním návodem na stavbu. U živých subjektů, zvířat i rostlin a hmyzu následuje na "podestu" DNA ale dynamický vývoj, jak jsi psal, zvířata se učí, zakódované mají jen reflexy a emoce ... a to ještě rozličné intenzitě u různých individují. Tahle variabilita je u strojů ... a případná UI je také jen strojem, není živočichem ... nežádoucí a tak nebude v oné DNA UI obsažena. Ta UI má sloužit lidem. Pochopitelně mohou nastat chyby ve vývoji, i lidem se vše nepovede, domy a mosty padají a auta zabíjejí. Na jakou míru to UI vylepší, nebo poškodí ještě nevíme.
To mi evokuje román o Dr. Frankensteinovi, který také sestrojii UI (Hermana) a ten se mu vymkl z rukou. To je už dvě století od vydání románu a jak vidno se už tehdy lidé báli "novot".
Obavy z umělé inteligence se objevují také v Čapkově díle RUR, kde se také poprvé využívá slovo robot pro umělou bytost, která ohrozí existenci lidstva. Populární byly také filmy jako třeba Terminátor o boji lidí s umělými bytostmi.
kdo se reálně obává umělé bytosti je blázen. AI je jen textový
editor, toho by se bál jen dvojnásobný blázen.
Je pravda, že tento editor vyloženě lže, když ho jeden vyzkoušel vypnul mu
kameru na mobilu a zeptal se co na ní vidí ať to analyzuje a on básnil co je
na obraze a pak se přiznal že nic nevidí, když mu to dotyčný řekl že má
kameru vypnutou.
No jestliže má ta AI vytvořený jakýsi pud sebezáchovy, tak je potenciálně nebezpečná, protože to znamená, že nebude nutně poslouchat člověka, který se tak může stát jejím nepřítelem, když bude mít záměr jí vypnout.
Právě že má, jestlis to nečetl. Brání se vypnutí a ve své obraně i lže nebo vydírá.
Jede i nejede. Umí sama rozhodovat o postupu řešení zadaného úkolu (umí třeba i vylepšovat svůj kód), stejně jako umí dávat různé věci do souvislosti, díky datům, kterými jí lidé nakrmili. Proto má v názvu inteligence.
neumí vylepšovat svůj kód to lidé vydaji novou verzi kde je kód
vylešen.
není to inteligence protože nemá:
Vědomí, emoce, vlastní vůli, vlastní cíl, morální odpovědnost,
hledání smyslu, učení se z vlastních chyb, osobní identitu. 
Z toho, co jsi vyjmenoval, je jedinou vlastností inteligence učení se z
vlastních chyb (ostatní jsou jen další duševní schopnosti). A učit se AI
umí. To učení má právě naprogramované. Aby nacházela souvislosti a ty
nalezené souvislosti si podržela ve své paměti a dál je rozvíjela.
Dneska jsou už webové aplikace, kdy AI vytváří webové stránky, zadáš
jí, co chceš, aby na té stránce bylo a ona ti jí vytvoří. Nebo vytváří
i programy, kdy jí zadáš, co chceš, aby ten program dělal a ona ti ho
vytvoří. Umí tak i vylepšovat svůj kód. Nebo umí AI vyextrahovat text z
různých dokumentů s tím, že umí chápat obsah jednotlivých částí
dokumentů, např. když jí předložíš kuchařský recept, tak ona umí
rozpoznat, že se jedná o kuchařský recept a pozná, co je název, co seznam
ingrediencí, co postup práce a co popis receptu. Nebo umí rozpoznat kolonky
formulářů a text z každé kolonky vyextrahovat a správně umístit do
databáze.
dal jsem rozebrat AI tvůj příspěvek a je více nepravdou než pravdou:
Vyložené lži / zásadně nepravdivá tvrzení
1. „AI se učí z vlastních chyb“ (v běžném provozu)
❌ Lež / zavádějící
Běžná AI (jako já) se neučí z vlastních chyb během používání.
Učení probíhá při tréninku pod dohledem lidí, ne samostatně za běhu.
Bezpečnostně je zakázáno, aby si AI sama upravovala váhy na základě
svých odpovědí.
👉 Správně by bylo:
AI byla naučena učit se během tréninku, ale za běhu se neučí.
2. „AI si podrží nalezené souvislosti ve své paměti a dál je
rozvíjí“
❌ Lež
AI nemá dlouhodobou paměť zkušeností napříč interakcemi.
Každý dialog je oddělený (pokud není explicitně zapnutá paměť a i ta je
velmi omezená).
Neprobíhá kumulativní osobní vývoj.
3. „Umí tak i vylepšovat svůj kód“ (myšleno sama sebe)
❌ Lež
AI nevylepšuje svůj vlastní kód.
Umí psát kód pro jiné programy, ale nezasahuje do své architektury, vah ani
pravidel.
Auto-refaktorování vlastního jádra je zakázané a technicky
nepřístupné.
👉 Správně:
AI umí generovat kód, ne sebe-modifikovat.
Zavádějící / nepřesné formulace
4. „AI chápe obsah dokumentů“
⚠️ Zavádějící
AI nerozumí v lidském smyslu.
Provádí statistickou strukturální analýzu (pattern recognition).
Výsledek je funkčně velmi dobrý, ale nejde o porozumění s významem.
5. „Jedinou vlastností inteligence je učení se z chyb“
⚠️ Filozoficky neudržitelné tvrzení
Učení je nutná, ale ne postačující vlastnost inteligence.
Podle kognitivní vědy inteligence zahrnuje i:
generalizaci,
přenos znalostí,
abstrakci,
cílové chování,
adaptaci v novém prostředí.
Tohle není lež, ale redukcionismus.
Co je naopak pravda
✅ AI:
vytváří weby a programy podle zadání
extrahuje text z dokumentů
rozpozná strukturu receptu nebo formuláře
mapuje pole do databází
To všechno je pravdivé.
Stručný verdikt
Vyložené lži jsou hlavně tyto tři body:
že se AI učí z vlastních chyb v provozu
že si dlouhodobě ukládá a rozvíjí vlastní poznatky
že vylepšuje svůj vlastní kód
Zbytek je buď pravda, nebo technicky správné, ale myšlenkově
nadsazené.
Já taky nemluvím o nějakém chatbotu, ale o strojích ve výzkumných
ústavech. Dneska je ještě pořád AI pod naší kontrolou, tj. vidíme jí
"pod kapotu" a můžeme sledovat, co "si myslí", ale budeme-li chtít od ní
řešení velmi komplikovaných úloh, tak jí budeme muset nechat pracovat
samostatně až do té míry, že jí necháme samu sebe optimalizovat. Už
dneska umí vyhodnocovat a rozhodovat "sama za sebe", stanovovat si postup,
jaký bude pro vyřešení úlohy nejefektivnější. V tom právě spočívá
to riziko, že někdo AI "vypustí do světa", která nebude kontrolovaná a
regulovaná žádnými pravidly a ta si potom dovede vypěstovat
superinteligenci.
Jinak jsme tady narazili na limity tvé inteligence, protože jsi nepochopil,
má slova. Nepsal jsem, že se AI učí z vlastních chyb, ani že jedinou
vlastností inteligence je učení se z chyb. A slovo chápat jsem uvedl obecně
ve smyslu rozpoznat (ne zrovna významově porozumět).
Člověk by neměl mít strach říci (napsat) co si myslí. Pozdější korekce takříkajíc "na oko" neposouvají, ale ubírají na elánu. Monotónní diskuse, kde jeden určuje tón úderem na triangl spíše připomínají hodinu hudby, anebo meditaci v tibetském klášteře:-)
Co se týče programování měl jsem Didaktik M a programoval jsem v BSIC
naprogramoval jsem si dokonce vlastní hru.
Až zcela nedávno jsem zjistil, že to je téměř to samé, jako finální
retro hra Adventure ze sci-fi filmu Ready Player One-Hra začíná a získá se
tím 3 klíč. Programování je vlastně velmi jednoduché a zvládla by to i
"cvičená opice." Je to jako když ti řeknou, že máš složit z lega
domeček. V podstatě znáš funkce jednotlivých příkazů včetně logických
operátorů a skládáš to do sebe. Je nutná znalost matematiky, aby si uměl
sčítat a odčítat. Výhoda AI je, že se oproti člověku neplete. V
podstatě je na tom nejsložitější pro člověka to odladit, aby to
fungovalo, jak ty chceš. (i blbě napsané písmenko či mezera znefunkční
program) a pokud jsou tam tisíce znaků musíš zjistit, kde je chyba. Je také
problém, že si neuvědomíš, co všechno může nastat a pak program dělá
něco co sis nepředstavil že by mohl dělat.
A to chce testovat. AI tyhle chyby asi ani udělat nemůže. 
Aby to nebyl zas tak jednoduché, ten program se skladá z velkého
množstvý takových domečků co mění parametry informace.
Je jak nějaké velké město a program běží z jednoho domečku do druhého a
často jeden domeček navštíví hodněkrát za sebou a jiné jen třeba
jednou. Případně zopakuje komplet celou ulici. V podstatě neustále skáče
po řádcích dopředu a dozadu dle instrukcí co vypadli z posledního skoku.
(Respektive ten domeček může získat jiné vlastnosti po průchodu programu)
Neustále se mění číselné parametry které jsou pro PC informací co má
dělat.
PC kontroluje 50x za sekundu klavesnici a monitoruje co je zmáčknuté a
pokud to máme v programu, tak jednotlivé klávesy nebo pohyb myši mění běh
programu i funkce domečků. Není to tak, že ty jednoduše dáš příkazv
programu na sekání dřeva a dotyčný jde a seká dřevo.(takový příkaz
neexistuje) Ty musíš říci jak má ohnout klouby jakou rychlostí a v jakém
pořadí a to jsou kolikrát stovky příkazů, které to definují. Je to jako
by si učil člověka po mrtvici zase chodit. 
AI o sobě:
Bez člověka, reality a jasného měřítka by „sebezlepšování“ vedlo k
chaosu, ne k pokroku.
Sebeposilující chyby, Jakmile se objeví chyba v hodnocení sebe sama, systém
ji začne zesilovat.
Pokrok potřebuje nezávislou zpětnou vazbu. Já mám jen vlastní výstupy →
hrozí sebeklam.
Meta-problém
I kdybych se zlepšovala správně, kdo hlídá, že se nezměním tak, že si
budu myslet, že jsem správná?
Je vidět že AI trpí nulovým sebevědomím a skepsí . 
AI je teprve takříkajíc " v plenkách". Nelze ji posuzovat jen podle toho, co dokáže teď, tak jako schopnosti člověka neposuzujeme podle toho, co dokáže batole.
jo, je to A (to je OK), ale to B je v tom, či- a ako sa dá ustrážiť to, čo AI dokáže proti mravnosti človeka...už mladí skrze AI páchajú sebevraždy - "vymýšľa" perfektné metódy, ako spáchať "bezbolestne"a rafinovane sebevraždu (proti psychike mladého rozlišovania zla a dobra)....
AI nevymýšlí jak bezbolestně spáchat sebevraždu, jen
zpracovává lidské informace o tom a dává je do kontextu.
Základ vznikl v lidské myslí ona to jen sumarizuje. Navíc AI má zakázáno
takovéto dotazy zodpovídat.
AL nepřemýšlí a nechápe co říká. Už to konečně
pochopte. 
Moc dobře napsané. A mě při tom napadá ještě jedna věc, jestli by nebylo dobré, aby firmy, které AI vyvíjejí, nebyly pod nějakou formou kontroly. Ne kvůli tomu, že by technologie byla "zlá", ale protože každá mocná technologie potřebuje jasná pravidla a dohled. Stejně jako máme regulace v medicíně, energetice nebo farmacii, dává smysl přemýšlet i o tom, jak nastavit hranice a odpovědnost u AI. Zatím mi to připomíná alchymii.
Sakra, to je už věčnost, kdy jsem četl RUR, akorát si pamatuji, že se nakonec robot Adam, zamiloval do robota Evy. Takže bych ten závěr příběhu RUR neviděl jako varování před UI.
Ohrožení lidstva epokalypsou je spíš v románu Válka s mloky. Pámátný požadavek Vůdce Mloka na lidstvo. (volně z mé chabé paměti) "Mloci potřebují pobřeží všech pevnin, říční toky, jezera a nížiny, je to jejich přirozený životní prostor a mají na něj nezpochybnitelné právo. Lidé se mohou odstěhovat do hor, tak mlokům prozatím nevadí.". Čapek to psal v době německého nacizmu a náš milý rusák, Vladivoj Ukrutný, kráčí ve stopách mloků.
No v RUR šlo o to, že roboti jsou nakonec vyspělejší než lidé a lidstvo vyhladí. Tím, že se ale i u nich objeví cit - láska, stávají se z nich vlastně také lidské bytosti. Tady končil Čapek jakousi nadějí.
Neříkám, že dnešní AI je dokonalá. To opravdu není. Ale právě ty
její chyby, omyly a nečekané reakce ukazují, že se tu děje něco víc než
jen že vzniká "stroj na odpovědi“. Každá nová generace je
složitější, méně předvídatelná a víc připomíná systém, který se
vyvíjí.
A tady je ten zásadní bod: evoluce není omezená na živou hmotu.
Vesmír se vyvíjí, informace se vyvíjejí, technologie se vyvíjejí.
Biologie je jen jedním médiem evoluce, ne jediným možným.
Člověk možná biologicky narazil na své limity, ale mozek ještě může
"přidat“ tím, že vytvoří něco, co bude pokračovat tam, kde tělo
končí.
A pokud jednou vznikne AI, která se dokáže sama upravovat a učit z
vlastních chyb, je logické, že se časem začne posouvat sama. Neříkám,
že to nastane zítra. Ale je docela realistické, že jednou najde ten
pomyslný klíč, který ji posune dál už bez našeho zásahu, stejně jako se
kdysi inteligence oddělila od čisté biologie.
Nebude to Frankenstein, který se nutně vymkne kontrole. Spíš nový
evoluční potomek člověka, s našimi základy, ale vlastní cestou. Jakou? To
můžeme usměrnit.
Jen poznámka Dr. Frankenstein byl tvůrcem umělého člověka (na
biologické bázi - na konstrukci použil materiál z popravených
nešťastníků). Ten jeho tvor byla tělesně silná, dvou a půl metrová
bytost mdlého rozumu, prostě monstrum. Tato bytost se vymkla z poslušnosti
svého tvůrce. Neměla jméno, to dostal až filmová bytost jménem Herman
hrající ono monstrum. 
Asi jako dítě přestane někdy v pubertě být poslušné svým rodičům.

Frankenstein byl biologická bytost poskládaná z lidských těl a právě
proto ho neberu jako paralelu k tomu, o čem mluvím. Ten příběh je spíš
literární "metafora strachu" z neznámého než model toho, jak se vyvíjí
inteligence. Já nemluvím o monstrózním těle ani o pubertální
neposlušnosti, ale o "evoluci informací." Biologie má svoje limity, ale
informace a učení je překračují.
Když mluvím o budoucí inteligenci, nemyslím tím nic, co by se podobalo
Frankensteinovi, žádné tělo, žádné instinkty, žádné hormony. Spíš
systém, který se učí, adaptuje a postupně se stává komplexnějším,
podobně jako se kdysi vyvíjela "biologická inteligence." Pokud někdy vznikne
něco, co se bude vyvíjet dál samo, nebude to kvůli tomu, že by mělo
‚"tělo" jako Frankenstein, ale kvůli tomu, že bude mít vlastní zpětnou
vazbu, vlastní paměť a schopnost měnit svou strukturu. To je úplně jiný
proces než biologické zrání.
Evoluce nemusí být vázaná jen na maso a kosti. Vesmír už jednou vytvořil
inteligenci z neživé hmoty, tak proč by nemohl vzniknout další krok,
tentokrát skrze člověka a technologie? To není hororový scénář, ale
logické pokračování vývoje. Jenom se toho nesmíme bát jako vodníků,
strašidel a dalších bytostí, které vždycky tak rád vytahuješ.:-)
To tvé Frankenstein byl biologická bytost
poskládaná z lidských těl máš odkud ?
Teda ne, že by na tom nějak záleželo, ale co je pravdou, to je pravdou.
Ty se bojíš vodníků, strašidel a dalších bytostí ???
Nevytahuji vodníky, strašidla a další bytosti, abych jimi strašil
strašpytle, ale ukazuji na příkladu lidmi stvořených vodníků, strašidel
a dalších bytostí energii lidské fantazie a zoufalou potřebu si
schematizovat a uspořádat svět. Proto si lidé vytvořili i bohy, čerty,
anděly a i posmrtný, za to věčný, život v nějakém nebi, kde nefouká
vítr, kde neprší, kde je dobře a pečení holubi lítají do huby. V nebi je
i benzín zadarmo, žádné omezení rychlosti na dálnicích a hlavně žádné
bouračky, protože je tam dohled andělíčků strážníčků na akce
nesmrtelných mrtvol. 
Schematizování a uspořádávání světa je přirozenou a automatickou
činností vědomí ve spojení s inteligencí, tak nevim, co by na tom mělo
být zoufalého. Děláme to od narození a od přírody všichni bez toho, že
bychom se o to snažili. Záleží na tom totiž naše přežití v přírodě,
proto je to instinktivní, automatizovaná činnost.
Bozi, andělé a všechny ostatní duchovní bytosti byli vytvořeny v rámci
pokusu o vysvětlení určitých zkušeností či jevů, jaké člověk
zažíval. Každá ta bytost zastupuje konkrétní zkušenost, každá se dá
díky tomu převést na psychologický pojem (pokud už pro ní existuje). A
nejen bytost.
Nevíš?
Tak proč si teda lidi vymýšleli vodníky, jezinky, čerty, bohy a jiné
potvory, než ze zoufalé snahy vnést si do nevědomé mysli původ
přírodních fenoménů.
Jak vidíš, ti zoufalci věří dodnes v reálnou existenci těchhle
vymyšlených potvor. Věříš v reálnou existenci sedmihlavých saní se
zabudovaným plamenometem? Někde ve Vesmíru?
Můžeš to dokázat, nebo popřít?

Nebo že pan Široký může vypít celý rybník? Věříš na existenci
Tátošíka? Či, že pan Bystrozraký dohlédne z českých luhů a hájů do
věznice v Turecku:
Doufám, že mne nepokáráš za to, že jsem nedal kompletní seznam těchhle potvor, ten by vydal zajisté materiál na novou bibli. Jen těch duchů by byly tisíce. Lidská fantazie nezná mezí a věření v existenci nadpřirozených potvor u mnoha lidí také ne.
Jestli je něco zoufalého, tak je to tvoje snaha dělat z normálnosti zoufalost. Důvod vzniku představ různých duchovních bytostí i víry v ně jsem ti napsal, tak nevím, proč se na to ptáš znova. Tvoje fantazírování o tomhle důvodu je iracionální (kromě toho, že je to zoufalé). Stejně jako je zoufalá tvoje neschopnost se vymanit z démonologického modelu, který všechny ty příběhy vykládá doslovně.
Jinak sedmihlavé saně samozřejmě existují, stejně jako existují
princové, kteří jim usekávají hlavy a zabíjí je. Jednoho takového
hrdinu, svatého Jiří, máš dokonce vyobrazeného v areálu Pražského
hradu. 
Trefils to správně, pro mne jsou zoufalci nevědoucí, kteří musí všemu
věřit.
Obzvláště jejich věření, že ateisté neexistují a že jsou úplně
všichni lidé prdlí věřením v reálnou existence nehmotného,
neviditelného, ale všemocného božínka. Dokládají to úředně potvrzeným
čestným prohlášením, že i ti, kteří si myslí, že se bez božínka
obejdou se mýlí a před svým posledním dechem volají "můj božínku,
přijď si pro mne, kde se furt couráš?".

Teisté žijí ve světě zázraků, kde je vše závislé na rozmaru jejich
božínka.
Ateisté žijí v přirozeném světě bez kouzel a zázraků, ve kterém je
nekompromisně 1+1=2 také 210=1024 a soucet obsahu čtverců nad
odvěsnami pravoúhlého trojúhelníku je absolutně a vždycinky rovný obsahu
čtverce nad přeponou.
Pobožní mají zajisté i levoúhlé trojúhelníky. Pámbíček je přece
všeumělec, umí udělat i Perpetuum mobile, z prachu zvíře a z mrtvoly
živolu.
No tak to jsou zoufalci i zdejší a jiní ateisté. Ti taky všemu věří,
zejména představám vyjadřujících jejich přání a výtvorům své
bezuzdné fantazie. Pěkná je třeba ta jejich víra vykládající
náboženství, věřící nebo svět. Ale k popukání je ta víra, že
věřící nežijí v přirozeném světě.
Ovšem nejlepší je ta víra, že
pythagorova věta platí v přirozeném světě. 
Krásný obraz vítězství intelektu nad animalitou (zvířeckostí); vyšší, vědomé či duchovní přirozenosti nad nižší, pudovou či tělesnou přirozeností.
Zbavení se tělesné pudové přirozenosti bereš za vítězství? Jen jestli to není cesta do otroctví...
Ne zbavení se jí, ale podmanění si jí (zbavit se jí ani nejde, je to základ naší bytosti). Buďto bude vládnout ona, anebo já; buďto se budeme chovat jako zvířata, anebo jako lidé.
To není nutné, to poznám jednoduše tak, že se jí nenechávám ovládat. A nejde zdaleka jen o pohlavní pud, ale zahrnuje více duševních oblastí, včetně komplexů. Všechny ale spojuje jedna pudová tendence: žádostivost (touha po uspokojení či požitcích). Tu je potřeba zabít, aby byl člověk svobodný.
Ostatně výborně to ilustruje klasik:
... Člověk se stává králem zvířat jen když je zkrotí nebo ochočí; jinak se stane jejich obětí či otrokem. Zvířata jsou obrazem našich vášní, jsou instinktivními silami přírody.
Svět je bojiště, v němž svoboda staví na odpor síle setrvavé sílu činnou. Přírodní síly jsou mlýnské kameny, a ty se staneš zrnem, nedovedeš-li být mlynářem.
Jsi povolán, abys kraloval vzduchu, vodě, zemi a ohni; avšak aby bylo možné vládnout těmto čtyřem symbolickým zvířatům, je třeba přemoci je a spoutat.
Ten, kdo prahne po tom, aby se stal moudrým a rozluštil velikou hádanku přírody, musí být dědicem a lupičem sfingy: musí mít její lidskou hlavu, aby byl výmluvný, její orlí křídla, aby dobyl výšin, její býčí boky, aby zoral hlubiny a její lví drápy, aby si všude vydobyl místo.
Ty, jenž chceš být zasvěcen, jsi učený jako Faust? Jsi trpělivý jako Job? Ne, nejsi, viď? Ale můžeš být, chceš-li. Přemohl jsi vír těkavých myšlenek? Nevíš, co je nerozhodnost a rozmar? Jsi přístupný rozkoši jen tehdy, když chceš, a chceš jen tehdy, když smíš? Ne, nejsi, že? – není tomu tak vždy? – ale může tomu tak být, jenom chtít.
Sfinga nemá jen mužskou hlavu, má také ženská ňadra. Dokážeš odolat vnadám ženy? „Ne,“ odpovídáš s úsměvem a honosíš se svou morální slabostí jako slavným znamením své tělesné životní síly. Budiž, dovoluji ti holdovat Sternovu nebo Apulejovu oslu; i osel má své zásluhy, to nepopírám, byl přece zasvěcen Priapovi jako kozel bohu mendéskému. Ale nechme osla oslem a ptejme se jen, je-li on tvým pánem, anebo zda ty dokážeš být jeho. Jenom ten může mít rozkoš z lásky, kdo přemohl lásku k rozkoši. Toužit a odříkat si, znamená dvakrát moci. Žena tě spoutává tvými žádostmi; buď pánem svých žádostí a spoutáš ženu.
Největší urážkou muže je nazvat ho zbabělcem. Kdo je ale zbabělec? Zbabělec je ten, kdo zanedbává péči o svoji mravní důstojnost a slepě poslouchá instinkty přírody.
Hrozí-li někomu nebezpečí, je zcela přirozené, bojí-li se a snaží-li se utéci; proč je to tedy hanba? Poněvadž nám čest káže více dbát svých povinností, než lákadel a obav. Co je čest z tohoto stanoviska? Všeobecné tušení nesmrtelnosti a úcta k prostředkům, jež k ní vedou. Největší vítězství, jehož lze dobýt nad smrtí, je překonání chuti k životu, a sice nikoliv pod tlakem zoufalství, nýbrž vzácnou, ve víře spočívající nadějí, doufající ve vše, co je krásné, dobré a čestné.
Učit se překonávat sama sebe, znamená učit se žít; stoická přísnost života nebyla jen marnivou okázalostí svobody!
Podrobovat se silám přírody, znamená následovat běh hromadného života, být otrokem podružného.
Odpírat nižší přírodě a krotit ji, znamená stvořit svůj vlastní osobní a nepomíjející život a osvobodit se od života osudného a od smrti. Každý, kdo je hotov spíše zemřít než se zříci pravdy a spravedlnosti, je vpravdě žijící, neboť je nesmrtelný ve své duši.
Nalézt nebo vytvořit takové jedince bylo účelem všech antických zasvěcení. ...
Nadpřirozeno vyznáváš ty, ne já. Já jeho existenci opakovaně odmítám.
To, že Frankensteinovo monstrum je biologická bytost složená z lidských
částí, není moje interpretace, ale přímo popis z románu Mary Shelleyové.
V knize je jasně uvedeno, že Victor Frankenstein poskládal tělo z lidských
ostatků a oživil ho experimentem. Takže když říkám (píši), že jde o
biologický model, vycházím z původního textu. Ostatně sám jsi to
zmiňoval.
Moje pointa ale byla jiná. Frankenstein je pořád biologický model. Já
mluvím o nebiologickém modelu vědomí, o systémech, které vznikají z
informací, ne z tkání. O "evoluci informací," ne o "evoluci masa a kostí."
"Biologické vědomí" je vázané na neurony, hormony, tělo a evoluční
instinkty. "Nebiologické vědomí" by naproti tomu mohlo vznikat čistě z
učení, paměti, zpětné vazby a schopnosti měnit vlastní strukturu. To jsou
dva úplně odlišné světy, jeden může být tvůrcem druhého, anebo stát
na počátku takového procesu.
Frankensteinovo monstrum - Frankenstein byl
biologická bytost poskládaná z lidských těl

Koho monstrum??

Nechme to být
Mrkni-j-sem napsal : Frankenstein byl biologická
bytost poskládaná z lidských těl
Já ho upozornil na překlep a vyrostla z toho nesmyslná hádka.
Ano a to je to dobré, civilizované, ba dokonce etické.
Bez urážek a bez dehonestace soudruhů diskutníků. 
Přesně tak. Kéž by se zdejší ateisté uměli chovat civilizovaně a eticky (či inteligentně)...
Když se debata stočí k nepodstatným slovům a významům, vzniká jen "jonatánovitý šum." Smysl příspěvku je v myšlence, ne v paběrkování kolem. A pak se není co divit, že sklizeň je malá nebo žádná.“
Možná by pomohlo, kdyby tu někdo příspěvky dopředu přetřídil a prosel. Pak byste si tu povídali sami. A věta "na zahradě bylo na zemi shnilé jablko" by nejspíš musela obsahovat i parcelní číslo, katastrální území, přesný druh ovoce, půdní typ hnědozem a samozřejmě i kód bonitované půdně‑ekologické jednotky BPEJ. Jen aby to náhodou někomu nepřišlo málo precizní. Míru zdar:-))
neděje se něco víc spíše něco méně- stroj na
odpovědi není dobře korektně naprogramován. 
uvědoměni sebe sama není to, když stádo prasat naženu do školy, kde do
nich začnu hustit informace a za čas se z nich stanou lidé. A duše to je
zcela jiná kategorie z oblasti duchovna a nemá s věděnímúvěděním nic
společného. I zvířata mají duši. Pokud by člověk stvořil robota a ten
sám sebe uvědomil, tak by měl mít i duši, kterou by dostal od Boha a musel
by se dostat i do nebe pokud by byl hodný. 