... Člověk se stává králem zvířat jen když je zkrotí nebo ochočí;
jinak se stane jejich obětí či otrokem. Zvířata jsou obrazem našich
vášní, jsou instinktivními silami přírody.
Svět je bojiště, v němž svoboda staví na odpor síle setrvavé sílu
činnou. Přírodní síly jsou mlýnské kameny, a ty se staneš zrnem,
nedovedeš-li být mlynářem.
Jsi povolán, abys kraloval vzduchu, vodě, zemi a ohni; avšak aby bylo
možné vládnout těmto čtyřem symbolickým zvířatům, je třeba přemoci
je a spoutat.
Ten, kdo prahne po tom, aby se stal moudrým a rozluštil velikou hádanku
přírody, musí být dědicem a lupičem sfingy: musí mít její lidskou
hlavu, aby byl výmluvný, její orlí křídla, aby dobyl výšin, její
býčí boky, aby zoral hlubiny a její lví drápy, aby si všude vydobyl
místo.
Ty, jenž chceš být zasvěcen, jsi učený jako Faust? Jsi trpělivý jako
Job? Ne, nejsi, viď? Ale můžeš být, chceš-li. Přemohl jsi vír těkavých
myšlenek? Nevíš, co je nerozhodnost a rozmar? Jsi přístupný rozkoši jen
tehdy, když chceš, a chceš jen tehdy, když smíš? Ne, nejsi, že? – není
tomu tak vždy? – ale může tomu tak být, jenom chtít.
Sfinga nemá jen mužskou hlavu, má také ženská ňadra. Dokážeš odolat
vnadám ženy? „Ne,“ odpovídáš s úsměvem a honosíš se svou morální
slabostí jako slavným znamením své tělesné životní síly. Budiž,
dovoluji ti holdovat Sternovu nebo Apulejovu oslu; i osel má své zásluhy, to
nepopírám, byl přece zasvěcen Priapovi jako kozel bohu mendéskému. Ale
nechme osla oslem a ptejme se jen, je-li on tvým pánem, anebo zda ty
dokážeš být jeho. Jenom ten může mít rozkoš z lásky, kdo přemohl
lásku k rozkoši. Toužit a odříkat si, znamená dvakrát moci. Žena tě
spoutává tvými žádostmi; buď pánem svých žádostí a spoutáš
ženu.
Největší urážkou muže je nazvat ho zbabělcem. Kdo je ale zbabělec?
Zbabělec je ten, kdo zanedbává péči o svoji mravní důstojnost a slepě
poslouchá instinkty přírody.
Hrozí-li někomu nebezpečí, je zcela přirozené, bojí-li se a snaží-li
se utéci; proč je to tedy hanba? Poněvadž nám čest káže více dbát
svých povinností, než lákadel a obav. Co je čest z tohoto stanoviska?
Všeobecné tušení nesmrtelnosti a úcta k prostředkům, jež k ní vedou.
Největší vítězství, jehož lze dobýt nad smrtí, je překonání chuti k
životu, a sice nikoliv pod tlakem zoufalství, nýbrž vzácnou, ve víře
spočívající nadějí, doufající ve vše, co je krásné, dobré a
čestné.
Učit se překonávat sama sebe, znamená učit se žít; stoická přísnost
života nebyla jen marnivou okázalostí svobody!
Podrobovat se silám přírody, znamená následovat běh hromadného
života, být otrokem podružného.
Odpírat nižší přírodě a krotit ji, znamená stvořit svůj vlastní
osobní a nepomíjející život a osvobodit se od života osudného a od smrti.
Každý, kdo je hotov spíše zemřít než se zříci pravdy a spravedlnosti,
je vpravdě žijící, neboť je nesmrtelný ve své duši.
Nalézt nebo vytvořit takové jedince bylo účelem všech antických
zasvěcení. ...
