Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Vždycky je něco. Nic je jen pojem, ani se nedá vytvořit.

přesně tak čistě logicky- pokud by bylo nic, tak to už je něco.

To, že nic je jen pojem, je pravda, ale právě to je jádrem problému. Když řekneš vždycky je něco, tak vlastně tvrdíš, že existence je nutná a to je přesně to, co se snažím pochopit, proč je existence nutná?
Jestli je nicota nemožná, pak by mě zajímalo, co tu nemožnost způsobuje.
Je to logická nutnost? Fyzikální nutnost? Nebo něco jiného?
Tedy, neptám se, jak vytvořit nic, ale proč je realita taková, že nicota není ani možností.

To jsou témata pro ukecané filosofy odmítající akceptovat realitu.
Člověk žije tak kolem 75 oběhů Země kolem Slunce. Tou kraťounkou délkou života ja značně omezená perspektiva na pozorování Vesmíru a i vývoje na Zemi.
Můžeš si to též zosobnit otázkou "proč vůbec existuji a ne raděj neexistuji".
Téměř hamletovská "být, či nebýt ..." Hamlet zakončil svůj život dobrovolným ukončením. A není sám, lidí volící předčasné zakončení svého života je na Zemi dost a dost.

čímž se proviňuješ proti Božímu přikázání: nezabiješ!

Ty chceš zakázat Hamleta? A Švejka taky?

Tím, že jsem citoval to "být, či nebýt, to je ta otázka"?

Právě takové otázky jsou často tím, co lidstvo posouvá dopředu. Kdybychom se neptali na zdánlivě abstraktní věci, co je čas, co je prostor, z čeho se skládá hmota, proč něco existuje, nikdy bychom nezačali zkoumat svět do hloubky.
Zvědavost je základem vědy i filozofie.
A mnohé objevy vznikly právě proto, že se někdo odvážil položit otázku, která tehdy vypadala zbytečně nebo příliš teoreticky.
Takže podle mě je přirozené a užitečné ptát se i na takové věci.