,
Špatně interpretuješ ateismus, protože ho neznáš (taky já zrcadlově
využívám tvé tvrzení). I věřící se narodil svým rodičům, jednou
zemře a tím zanikne. V tom není mezi ateistou a věřícím žádný
rozdíl.
Ateista to ví, věřící si něco namlouvá.
Ateista může vidět smysl a cenu života právě v jeho jedinečnosti a
neopakovatelnosti, ve všech krásných zážitcích, které prožije, ve
vztazích k ostatním lidem. Na jedny lidi jeho život navazuje, druzí budou
navazovat na něj. Je jako článek v řetězu, buňka v organismu, část
celku. Jednotlivé buňky vznikají a zanikají, ale to hlavní tím nekončí.
Celek, vědomí, život pokračuje dál, mění se a vyvíjí se. A v tom
procesu můžu a nemusím vidět nějaký smysl, zkoumat jak probíhá, k čemu
směřuje, zda a jak se dá zlepšit.
Pro ateistu nejsou věci předem dány něčím rozhodnutím. Jeho svět je
světem otevřených možností. To se mi jeví jako mnohem zajímavější než
nějaká náboženská víra (někdo ji tady trefně nazval omezující
zahrádkou).
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
1
