,
Ondi
Na ostrovu Lesbos žily ženy, které jednak nenáviděly muže, možná jim
bylo ubližováno a druhak mohly být ošklivé, které by byly z normální
společnosti vytlačeny. Ostatně je ta motivace podobná jako v ženských
klášterech.
Na ostrově Lesbos si ženy občas "ulovily". nějakého chlapa, třeba
rybáře, opily ho, vykonaly oplodňovací procedury a potom rybáře zabily. Z
narozených dětí pak pozabíjely chlapečky.
Pochopitelně je to jen pouhá báje.
Ostatně je ta motivace podobná jako v ženských klášterech...už prosím netárajte...tárate od vidím do nevidím, non stop, nedá sa vás v intelektuálnom nastavení čítať...niekedy si hovorím: či je to zo zloby, posmechu (iste z neviery), ale je isté, že ten daný človek sa spriatelili s nevedomosťou, zlobou v posmešnosti, až hlúposťou...viete kto pôsobí na človeka v neviere v Boha? Ježiš to povedal - hádajte!
Tak si dohľadaj, čo sa v minulosti dialo v kláštoroch,aké hrôzy,alebo
čo vystrájali jeptišky, ako trestali neposlušnosť a atď. 
Ty máš rád otázku o smyslu života.
Smysl života ženy, každé samice, je se reprodukovat v podobě svých dětí.
Ty jsou v klášteru jaksi nežádoucí až nemožné. Potřebou každého
normálního člověka je přátelství a láska k jinému člověku. Najdou-li
se dvě osoby, tak se z nich stanou životní partneři. To v klášteru není
možné.
Co tedy nutí ženy do otrockého života v klášteru? Tělesná vada,
psychická vada, estetická vada?
Můj smysl života se reprodukovat tedy není. To bych se chtěla ohradit.
To jo, akceptuji, jsou i ženy, které své dítě nechtějí.
V lepším případu předají k adopci, v horším zabijí.
Vzpomeňme zavražděné děti v ženském katolickém klášteru v katolickém Irsku. Desítky kostřiček novorozenců pohozených v nepoužívané studnici. Rovněž v Irsku, v katolickém domově pro ženy, bylo nalezeno osm stovek kostřiček ve společném hrobu. V tom ženském domově byla registrována pětinásobná úmrtnost novorozenců v porovnání s Irským průměrem té doby.
add Ondi Vzpomeňme zavražděné děti v ženském katolickém
klášteru v katolickém Irsku.
To sis vymyslel a není to pravda. Žádná vražda se nekonala.
Tato zařízení existovala v nábožensky konzervativní Irské republice ve
20. století jako instituce, které měly zabezpečit těhotné ženy bez
partnera „ve společnosti“. Byly však přesycené, špatně řízené,
často s nízkou lékařskou péčí a vysokou dětskou úmrtností.
Takže se lidské/dětské ostatky exhumovali a pohřbili na místě, kde mají
náhrobek. Zřejmě zase hromadný hrob.
