Ve větší či menší depresi člověk permanentně je, jak jsem psal, to je dáno homeostází, která je tu narozdíl od běžného stavu vědomí zesílená a jaksi okamžitá. Apatie je tu taky, ta je součástí deprese. Lze je výrazně snížit, pokud člověk pochopí, co a proč se děje, nebo pokud následuje instinkt, jenž se ho z toho snaží vyvést.
Tady je pro zajímavost a úplnost plné znění toho Jungovo vyjádření k tomu stavu, z něhož byl výcuc v tom Sněžníkovi (je to ve stati O znovuzrození):
Oslabení osobnosti. Příkladem změny osobnosti ve smyslu oslabení je to, co je v psychologii primitivů známé jako „ztráta duše“. Zvláštní stav, který tento termín popisuje, je v mysli primitiva vysvětlován předpokladem, že duše odešla, stejně jako pes, který přes noc uteče od svého pána. Úkolem šamana je pak uprchlíka přivést zpět. Tato ztráta často nastává náhle a projevuje se celkovou malátností. Tento jev úzce souvisí s povahou vědomí primitiva, kterému chybí pevná soudržnost našeho vědomí. My máme kontrolu nad svou vůlí, ale primitiv ji nemá. Potřebuje složitá cvičení, aby se dokázal vzchopit k jakékoli činnosti, která je vědomá a záměrná, a ne jen emocionální a instinktivní. Naše vědomí je v tomto ohledu bezpečnější a spolehlivější, ale občas se něco podobného může stát i civilizovanému člověku, jen to nepopisuje jako „ztrátu duše“, ale jako „abaissement du niveau mental“, což je Janetův výstižný termín pro tento jev. Jedná se o oslabení napětí vědomí, které lze přirovnat k nízkému barometrickému tlaku, předzvěsti špatného počasí. Tonus povolil a subjektivně se to projevuje apatií, rozmrzelostí a depresí. Člověk již nemá žádnou chuť ani odvahu čelit úkolům dne. Cítí se jako olovo, protože žádná část jeho těla se nechce hýbat, a to proto, že již nemá žádnou volnou energii. Tento dobře známý jev odpovídá ztrátě duše u primitivů. Apatičnost a ochablost vůle mohou zajít tak daleko, že se celá osobnost takřka rozpadne a vědomí ztratí svou jednotu; jednotlivé části osobnosti se osamostatní a uniknou tak kontrole vědomé mysli, jako je tomu v případě anestetických oblastí nebo systematické amnézie. Ty jsou dobře známé jako hysterické jevy „ztráty funkce”. Tento lékařský termín je analogický se ztrátou duše u primitiva
Abaissement du niveau mental může být výsledkem fyzické a duševní únavy, tělesné nemoci, prudkých emocí a šoku, z nichž ten poslední má obzvláště škodlivý vliv na sebevědomí člověka. Abaissement má vždy omezující vliv na osobnost jako celek. Snižuje sebedůvěru a podnikavost a v důsledku rostoucího egocentrismu zužuje duševní obzory. Nakonec může vést k rozvoji v podstatě negativní osobnosti, což znamená, že došlo k deformaci původní osobnosti.
1
1
