Nic se neukázalo, je to pravda. Bez těch zázraků by nevěřili. Ty
zázraky nebo jen přesvědčení o jejich skutečném průběhu mohly posílit
a utvrdit náboženskou víru nebo dokonce vést k jejímu vzniku.
Pro církev jsou zázraky nesmírně důležité. Kde to jen trochu jde,
cílevědomě je propaguje a využívá. Třeba v kultu svatých a jejich
ostatků. Příkladem je třeba kult nejoslavovanějšího našeho katolického
svatého - Jana Nepomuckého, jehož sochy jsou skoro v každé vesnici. Byl po
smrti oslavován za uchování zpovědního tajemství i přes mučení a
svatořečen, když prý mezi jeho pozůstatky byl objeven neporušený jazyk.
Ten se stal symbolem neprozrazeného tajemství a pevné víry. Tedy zázrak.
Jenže pozdější výzkum ukázal, že o žádný jazyk nešlo, byla to část
mozku. To už pochopitelně církev nijak neřešila, jako všechno, co se jí
nehodí do krámu.








a pohrozil mi, že pokud nezačnu
hájit víru na ateistické společnosti, tak skončím v pekle hned vedle kotle
s Visitorem, tak budu taky věřící.










latinské
přísloví (Repetitio est mater studiorum nebo sapientiae) 








, ale postupem času jsme se většinou i v tomto
směru stali ateisty.