Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Zkus se spíš kritice postavit jako chlap.

Ty máš značně náboženstvím omezenou představivost, chudinko.

Co je u tebe Chlap? Je to snad mužskej, který se z malicherného důvodu začne rvát? Asi jo, viď, slabochu.

Ondi není takovým chlapem, jakým asi ve svých hrdinských představách jsi ty. Ondi je gentlemanem, případné nesváry řeší estetickou elegancí.
Pobožní mají sice ve svém desateru, že nemají rozdmychávat konflikty a stupňovat je do rvaček a válek, ale s radostí si pro sebe dělají výjimku a rádi se perou, válčí a vraždí. Samozřejmě ve jménu svého monoboha.

Ondi je takovým od svého dětství, je to asi vrozené.
Vzpomínám, že jsem šel ze školy v sobotu před nábožkou domů, sledován toužebnými pohledy hochů, kteří museli zůstat. Nad dveřmi učebny visel asi tak v A4 velikosti křížek s Ježíšem. No a jednou se mne jeden hoch mdlého rozumu (nepropadal jen díky darům svého otce škole a přímluvou velebníčka) ptal, jestlipak vím kdo je ten ukřižovaný na křížku. Odpověděl jsem že je to nějaký otrok, ukřižovaný zločinec. Dotyčný hoch mi ihned sliboval rozbitou hubu ... No, nic z toho pochopitelně nebylo.

To je mi jasný, že jsi takový od dětství. Chlap se kritice postaví čelem a ne že se začne schovávat a vyhýbat se odpovědnosti nebo si o kritikovi začne vymýšlet blbiny. Chlap nemá dětské reakce.

Chlap je zpravidla nevzdělaný a páchnoucí ožrala.

nemá dětské reakce.

Gentleman se s pomatencem baví jen dokud je pomatenec zábavnej. Amen

jo, i alegorií se dá vyjádřit, že to prostě chlapsky neumíš.

Tvoje kritika je fabulace.
Tvoje kritika je provokace a urážení oponenta.
Tvoje kritika je ukážkou tvé ubohosti.
Tvoje kritika nemá nic společného s objektivní kritikou.
Tvoje kritika je honění si svého ega nad solidní diskusi.

Jediný s kým tady můžeš diskutovat na stejné úrovni je Kroky, co jsi nedávno dokázal.

tak tohle se ti taky povedlo. Co teze, to perla.

Ano a jejich pravdivost dokazuje tvé vystupování na tomto DF

Že je jedna hloupější než druhá, na to asi ve své emoční vypjatosti nepřijdeš. Ty teze vypovídají o tobě.

No nějak se bránit musíš, ale na jejich pravdivosti nic nezmění ani tvoje lži.

Kdybych se bránil, tak bych dělal to, co ty. Hodně jsi toho o sobě prozradil.

Nefabuluj zbytečně. Když s někým diskutuješ, tak je to z 90% hádání se, protože je to z tvé strany jen snaha tu hádku "vyhrát" - za každou cenu - i nefér.

jediný kdo se hádá, seš ty. Podívej se na svoje příspěvky upřímně.

Nemusím. Když jsem na tebe nereagoval,tak sis vyhlédl někoho jiného - ty máš potřebu povýšit se nad někoho, abys u sebe cítil pocit slávy po vítězství.

Mám takový dojem, že trpiš atychifóbií

Ty opravdu nevidíš, že popisuješ svoje chování? Že máš potřebu triumfalismu?

Ty nevidíš, že používáš reverzní taktiku vůči oponentovi až je to směšné?

A reagovať formulaci, že kritikou tebe opisuje oponent sebe je detinské, hloupé až primitivní.

Podívej se někde na pojem projekce, ten v psychologii popisuje situaci, kdy člověk ve druhém vidí sebe (mj.). Máš potřebu triumfalismu, je obsažena v každém tvém příspěvku, ale protože si tuhle potřebu neuvědomuješ nebo jí u sebe ani nechceš vidět, tak se spontánně promítá ven mimo tebe a vnímáš ji tak na druhém. Znalost tohoto jevu vystihuje rčení "podle sebe soudím tebe". To jsi nikdy neslyšel?

To ti není trapné takhle fabulovat, vykrucovat se a dělat ze sebe vola.

Dám si od tebe raději "oddych" - i když bavíš dobře

Tak si o tom něco přečti, tady máš nějaké zdroje (první dva musíš zkopírovat do adresního řádku, protože se z nich nevytvoří platný odkaz):

wikisofia.cz/wi­ki/Projekce_(psycho­logie)
cs.wikipedia.or­g/wiki/Projek­ce_(psychologi­e)
a tady a tady

Příklady projekce jsou pro okolí mnohdy jasně viditelné. Lidem, kteří projekci propadají, však zpravidla zůstávají alespoň částečně skryty. Projekce totiž většinou bývá nevědomá.

Nejčastější oblastí, ve které k ní dochází, jsou negativní mezilidské vztahy. Příkladem je, že kolega, kterého nemáme rádi, nám připadá, že je nepřátelský, nebo si dokonce myslíme, že nám škodí.

Svůj vztah k němu tak „do něj promítáme“: jsme přesvědčeni, že tím, kdo nemá druhého rád, je on, a nikoli my sami. Pokud se nám tato projekce podaří, tedy když přesvědčíme sami sebe, že tomu tak skutečně je, můžeme se zbavit pocitu viny, že jsme to my, kdo kazí vztahy na pracovišti.
...
Zvláště nebezpečný sklon k psychologické projekci zasahuje však paradoxně ty, kteří jsou vnitřně nejistí. Jde o lidi, často i skupiny, jež trpí nedostatkem sebedůvěry či zvýšeným pocitem zranitelnosti. Své obavy či pocity ohrožení mají sklon přičítat druhým, a to i tehdy, když k tomu nemají žádný reálný důvod.

Na základě této projekce pak druhým často připisují i určité nepřátelské či dokonce agresívní tendence, kterými se snaží ospravedlnit svou vlastní agresivitu.

Mimochodem na jednotlivé případy projekcí tu poukazuju docela často, když jsem zmínil, že tvůj nebo někoho jiného "názor" (což jsou v podstatě představy) není nic jiného než vyjádřením tvého vztahu.

To je v pořádku - jen aplikovat danou záležitost na mě je ta tvoje detinské fabulace.

Co na tom nechápeš?
Každý normálně uvažující člověk by to pochopil ihned.

Tvůj projev je projevem člověka podlehnuvšímu svým projekcím. Kromě toho věci, které vidíš u mě, jsou zřetelně patrné u tebe samotného. Přečti si tenhle článek, je tam projekce velice dobře popsána a mnoho jejích aspektů (přečíst by si ho měl každý, protože spousta lidí by se tam našla):
https://www.idnes.cz/finance/prace-a-podnikani/projekce-psychologie-vztahy-manipulace-jan-urban.A210521_103120_podnikani_sov

V životě jsme nezažil člověka soudícího jiné jinak než podle sebe. Objektivně to ani jinak nejde, než podle svých názorůa vědomostí a způsobů.

Objektivně to jde, když se budeš držet striktně faktů, tj. věcí, na které lze jednoznačně v jeho projevu ukázat (nevychází z dojmu nebo pocitu). Ta subjektivní stránka je sice vždy přítomna, ale dá se takto "odfiltrovat", přičemž je to snadnější a jaksi automatičtější tím více, čím větší má člověk míru sebeuvědomění.