Kdyby Kroky, se svou „logikou“, byla advokát:
Vážený soude, obžaloba navrhuje odsoudit mého klienta za brutální vraždu, nebo minimálně za ublížení na zdraví s následkem smrti či usmrcení z nedbalosti, a to na základě jeho „doznání“. Mám v úmyslu prokázat, že můj klient je nevinný a žádného trestného činu se nedopustil, a že obžaloba je asi že založena na zcela vykonstruovaném obvinění.
Nejprve bych ráda prokázala, že se můj klient nedoznal k žádnému z výše uvedených činů, z nichž ho obžaloba viní. Jako důkaz uvádím počty výskytů slov charakterizujících ony trestné činy v doznání mého klienta, jak jsou obsaženy ve výsledcích vyhledávání: brutální – 0, vražda – 0, ublížení – 0, následek – 0, smrt – 0, usmrcení – 0, nedbalost – 0! Jak tedy můžete jasně vidět, můj klient se v žádném případě nepřiznal k žádnému z činů, z nichž ho obžaloba asi že viní!
Jako další bod uvádím důkaz, že ani činy, k nimž se můj klient doznal, nejsou trestné, protože, jak známo, trestné jsou právěže pouze činy vyjmenované v Trestním zákoníku. Oním důkazem je opět výstup vyhledávače, tentokrát z vyhledávání slov charakterizujících činy, k nimž se můj klient doznal. Zde tedy jsou počty výskytů těchto slov v Trestním zákoníku: rozpárat – 0, břicho – 0, rozmlátit – 0, hlava – 21 (ale pouze v nadpisech a vždy s číslem), kladivo – 0, uříznout – 0, penis – 0, rozkrájet – 0, kostičky – 0, naházet – 0, kanalizace – 0!
Závěr, k němuž musí nutně dojít každý, kdo používá vlastní rozum
a nevěří slepě nesmyslné, i když všeobecně používané interpretaci
Trestního zákoníku, je, vážený soude, zcela jasný: Požaduji pro svého
klienta úplné zproštění viny a přiznání řádného odškodného za
ušlý výdělek během vazby, a také za nemajetkovou újmu, spočívající
zejména v poškození jeho dobré pověsti. Dále ujišťuji, že na státního
zástupce podám trestní oznámení pro přečiny křivého obvinění a
zneužití pravomoci veřejného činitele.
Neméně důležitým závěrem ze zde uvedených neoddiskutovatelných faktů
je samozřejmě nutnost přezkoumat ve všech dosud proběhlých trestních
kauzách, zda se činy, k nimž se odsouzení přiznali, shodují s činy, za
něž byli odsouzeni, a zda se přiznané činy vůbec vyskytují v Trestním
zákoníku. Pochopitelně je třeba k tomu přistoupit se zdravým rozumem, jak
bylo ukázáno v této obhajobě, a soudit skutečně podle Trestního
zákoníku, a nikoliv pouze v „jeho smyslu“, nebo, jak je zvykem tvrdit,
„v jeho duchu“. Tento „smysl“ i „duch“ jsou asi že modlami soudů
po celou dobu, po kterou soudy vůbec existují, a je konečně třeba od
těchto model, zavedených bludařskými výklady, soudy osvobodit!
1