ad ratka:
.."tradicí se člověk hlásí k minulosti a udržuje kompaktní
status...třeba vánoční zvyky, zdobění stromečku, zpívání písní,
večeře. NIc z toho nemusí být a vše je navíc. Přesto si to děti
pamatují a dělají to pro své děti a vytváří to atmosféru
příslušnosti. Né každou tradici akceptuji, ale ani se vůči ní
nevymezuji. Třeba takový Valentýn, není to nic co bych znala a působí to
na mě cize. Ale dostane se to k nám protože my nic podobného svého nemáme
a tak se sem nastěhuje něco zvenčí. Tradice i chrání vlastní
identitu"..
v diskusi o podstate krestanske tradice je tvuj
exkurz do sveta stromecku a koled roztomile naivni, ale irelevantni - neni to
ochrana identity, ale stadni instinkt - fakt potrebujes kazdej rok zdobit smrk,
aby ses citila "kompaktne"? kouzelny je i ten intelektualni provincionalismus v
podobe strachu z Valentyna jakozto neceho ciziho.. tva tradice je jen skanzen
pro lidi, kteri nejsou schopni ci maji strach definovat svuj zivotni smysl sami
bez napovedy mrtvych predku, a to jako pasivni konzument zdedenych vzorcu 

