Teď si po sobě příspěvek čtu, a raději doplním: Označuje věřící za primitivní, méněcenné, tupé. Nebudu hledat důkazy... prostě to tak cítím. A schopnost citu a empatie je pro mě důležitá vlastnost.
Teď si po sobě příspěvek čtu, a raději doplním: Označuje věřící za primitivní, méněcenné, tupé. Nebudu hledat důkazy... prostě to tak cítím. A schopnost citu a empatie je pro mě důležitá vlastnost.
ad ratka:
.."označuje věřící za primitivní, méněcenné, tupé"..
dle meho nazoru jsem tento tyden paradoxne nejvic "nalozil"
neverici Asasins
nakládej komu chceš. S Asassins nesouhlasím, ale kvůli tomu z ní (či z něho) blba dělat nebudu. Lidé z různých důvodů přemítají nad smyslem života, nad tím jak je možné že jsou živí, jaký to dává smysl. Zejména když jsou mladí, tak to jejich rozbouřenou mysl dokáže uspořádat a v důsledku zklidnit. TAky jsem se jako mladá dívka věnovala východním naukám a to nejen přemítáním nýbrž i cvičením, závodně jsme dělala judo a k tomu patří i určitá mentální disciplína. Ale teprve později jsem zjistila, že se jedná o mentální konstrukt a ten máme všichni. ať věřící nebo nevěřící. Někdo ho vidí lépe a někdo hůře. Ve vyšším věku a to se za starší již považuji, odpadá spousta vedlejších rozptýlení a člověk již tolik netápe ve své vlastní mysli.
ad ratka:
tim vsak de facto priznavas, ze vira neni vysledkem poznani pravdy, ale
mentalnim sedativem, ktere ma zklidnit onu "rozbourenou mysl“ , cemuz se v
psychologii nabozenstvi rika funkcni iluze – nezajimas se o to, jestli je Buh
realny, ale jestli pomaha "netapat“ 
No - moje dcera se stala věřící, ale nikdy bych ji kvůli tomu nenadával. Brácha si vzal věřící. Je to jejich věc - pokud víru nepostaví mezi náš osobní vztah.
On ale schopnost empatie nemá, on je Asparagus. Proto třeba nerozumí tomu, co se po něm chce, když je nabádán, aby byl milý, a proto své emoce racionalizuje. Tak to musíme brát, že on to jinak neumí, protože mu chybí onen cit, který u každého předpokládáme.
ad soucet:
.."on ale schopnost empatie nemá, on je Asparagus. Proto třeba nerozumí
tomu, co se po něm chce, když je nabádán, aby byl milý, a proto své emoce
racionalizuje. Tak to musíme brát, že on to jinak neumí, protože mu chybí
onen cit, který u každého předpokládáme"..
kouzelny to pokus o "divokou" psychoanalyzu na dalku.. nic jineho nez ma dalsi
patologizace - onalepkovat mou suverenitu jakozto poruchu (Aspergeruv syndrom)
namisto zabyvani se mnou receneho.. nesnazis se o pochopeni, ale neutralizaci
meho usudku - tebou zminena "neschopnost byt mily" vsak neni poruchou, ale
metodickou imunitou vuci citovemu vydirani 