Ne obyčejného dospělce, ale dospělce, který nepotřebuje mít nad sebou
někoho, nebo něco, co mu diktuje směr chůze, co mu diktuje v co musí
věřit. Prostě dospělce. které sám o sobě rozhoduje.
Ovšem, že jsme lidé, nespolehliví, nechávající se ohromit a oslepit
nějakou pohádkou. Třeba takovou, že lze rozmnožit své peníze investicí
do nějakého podniku se slibovanými příjmy ... a po krátké době budeme
okradeni o životní úspory. Nebo uvěříme hlasu na opačném konci
telefonního spojení, že mluvíme s policajtem, nebo s bankovním
úředníkem, abychom své úspory zachránili převedením na "bezpečné"
bankovní konto někde v Africe.
Ne všichni lidé i v pokročilém věku jsou natolik dospělí, aby rozeznali
pohádkové vyprávění od prosté pravdy. Prostě se zamilují do krásné
pohádky, uvěří fantastickým slibům a jdou poslušně cestou, kterou jim
někdo určí asi jako cupitá oslíček za mrkvičkou upevněnou před svým
čumáčkem. Rozdíl je v detailu - ten oslíček na konec cesty tu mrkvičku
skutečně obdrží a pochutná si na ní.

tvrdit, ze verici jsou "odolnější" vuci
manipulaci, protoze je nezajimaji pohadky, mi prijde obdobne jako tvrdit, ze
clovek s amputovanou nohou je imunni vuci kulhani - verici neni imunni vuci
manipulaci, verici je clovek, ktery uz kapituloval pred nejvetsi manipulaci
vubec.. tva "odolnost" je jen to, ze tvuj kognitivni prostor je jiz beznadejne
obsazen dogmatem, ktere nepripousti konkurenci - nejsi svobodna, jsi jen
mentalne kolonizovana 
