Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Předmět diskuze: Ateistická společnost - “Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.” Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).

Zobrazení reakcí na příspěvek #156342

Zobrazit vše


| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
před 5 hodinami | #156342
Reakce na příspěvek #156341

Gen 6 :
4 Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.
*3440*
A z těchto božích synů se pak staly padlí andělé. kteří začali sloužit Zlu - satanovi.
Synové Boží vcházeli k dcerám lidským a měli s nimi děti, což vedlo k vzniku „obrů“ nebo „mocných mužů“ starověku.
*34087*



| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
před 5 hodinami | #156343 (1)

a jo vlastně, ti obrové byli až ty děti.

Tady jsem našel pěkný výklad:

Obtížnou otázkou je zde rozhodnout, kdo to byli "synové božští" v Gn 6, 1. Podobný výraz se ve Starém Zákoně objevuje pouze v knize Job, kde označuje anděly, kteří v nebi mimo tento vesmír předstupují před Boha. Protože Ježíš v Novém Zákoně říká, že andělé se nežení ani nevdávají (Matouš 22, 30), je tato linie výkladu v Gn 6 značně sporná. Zřejmě nejrozumnější je chápat toto místo jako jedno z několika v Bibli, kde se hebrejské elohim nepřekládá slovem "Bůh", ale "mocní" - proto "synové mocných". Podobně jako záznam o Evině hříchu Gn 3, 6 (viděla, že je to strom ... lákavý pro oči, ... vzala atd.) i Gn 6, 2 ukazuje na hřích "synů mocných" (viděli, jak půvabné ... brali si za ženy všechny, jak se jim zachtělo). V tomto chápání tedy Genesis mapuje rozvoj hříchu – od hříchu jednotlivce (Gn 3) přes hřích v rodině (Gn 4) až po institucionali­zované zlo v Gn 6,2, kdy vůdcové lidu si brali tolik žen, kolik se jim zachtělo. Nakonec v Gn 6, 5 vidíme hřích naprosto u všech lidí. V Gn 6, 3 pravděpodobně vidíme částečné řešení této situace – Bůh ohraničil věk lidí, bez ohledu na "bohatství nebo hodnost", na 120 let, na kteréžto hranici se věk lidí po potopě pomalu, ale jistě ustálil.