a jo vlastně, ti obrové byli až ty děti.
Tady jsem našel pěkný výklad:
Obtížnou otázkou je zde rozhodnout, kdo to byli
"synové božští" v Gn 6, 1. Podobný výraz se ve Starém Zákoně objevuje
pouze v knize Job, kde označuje anděly, kteří v nebi mimo tento vesmír
předstupují před Boha. Protože Ježíš v Novém Zákoně říká, že
andělé se nežení ani nevdávají (Matouš 22, 30), je tato linie výkladu v
Gn 6 značně sporná. Zřejmě nejrozumnější je chápat toto místo jako
jedno z několika v Bibli, kde se hebrejské elohim nepřekládá
slovem "Bůh", ale "mocní" - proto "synové mocných". Podobně jako záznam o
Evině hříchu Gn 3, 6 (viděla, že je to strom ...
lákavý pro oči, ... vzala atd.) i Gn 6, 2
ukazuje na hřích "synů mocných" (viděli, jak
půvabné ... brali si za ženy všechny, jak
se jim zachtělo). V tomto chápání tedy Genesis mapuje rozvoj hříchu – od
hříchu jednotlivce (Gn 3) přes hřích v rodině (Gn 4) až po
institucionalizované zlo v Gn 6,2, kdy vůdcové lidu si brali tolik žen,
kolik se jim zachtělo. Nakonec v Gn 6, 5 vidíme hřích naprosto u všech
lidí. V Gn 6, 3 pravděpodobně vidíme částečné řešení této situace
– Bůh ohraničil věk lidí, bez ohledu na "bohatství nebo hodnost", na 120
let, na kteréžto hranici se věk lidí po potopě pomalu, ale jistě
ustálil.