a jo vlastně, ti obrové byli až ty děti.
Tady jsem našel pěkný výklad:
Obtížnou otázkou je zde rozhodnout, kdo to byli "synové božští" v Gn 6, 1. Podobný výraz se ve Starém Zákoně objevuje pouze v knize Job, kde označuje anděly, kteří v nebi mimo tento vesmír předstupují před Boha. Protože Ježíš v Novém Zákoně říká, že andělé se nežení ani nevdávají (Matouš 22, 30), je tato linie výkladu v Gn 6 značně sporná. Zřejmě nejrozumnější je chápat toto místo jako jedno z několika v Bibli, kde se hebrejské elohim nepřekládá slovem "Bůh", ale "mocní" - proto "synové mocných". Podobně jako záznam o Evině hříchu Gn 3, 6 (viděla, že je to strom ... lákavý pro oči, ... vzala atd.) i Gn 6, 2 ukazuje na hřích "synů mocných" (viděli, jak půvabné ... brali si za ženy všechny, jak se jim zachtělo). V tomto chápání tedy Genesis mapuje rozvoj hříchu – od hříchu jednotlivce (Gn 3) přes hřích v rodině (Gn 4) až po institucionalizované zlo v Gn 6,2, kdy vůdcové lidu si brali tolik žen, kolik se jim zachtělo. Nakonec v Gn 6, 5 vidíme hřích naprosto u všech lidí. V Gn 6, 3 pravděpodobně vidíme částečné řešení této situace – Bůh ohraničil věk lidí, bez ohledu na "bohatství nebo hodnost", na 120 let, na kteréžto hranici se věk lidí po potopě pomalu, ale jistě ustálil.
1