Myslím si, že nábožnost, pobožnost a věření v nadpřirozené
zázraky, fenomény, bytosti a destinace lze zařadit do říše snů a
nereálných tužeb...Biblia je Božie slovo, z jeho strany zjavenie Boha,
čo bude so svetom i človekom, a hovorí i o zázrakoch uzdraveniach, nebi,
pekle, a iných veciach...ide o to, kto Biblii verí, a kto nie, čo bráni
človeku veriť v Božie/biblické slovo: ako často hovorím: je to osobná
nafúkanosť, pýcha, zlé srdce, a hodne hriechu v človeku, pretože človek
mimo viery nevie čo je- a nepozná Božie slovo, neverí mu, a tak sa pľantá
len vo svetských veciach, ktoré pominú (márnosť nad márnosť)...
...Biblia (ako Božie slovo) nás vedie k večnosti, do spoločenstva Boha, a
tam nie je možná pýcha, namyslenosť, posmeškárčenie, zlé a posmešné
srdce - tam je potrebná hlboká viera v srdci a v nej pobožnosť, ...kto ju
dnes má?- len mizivé %-to ľudí, len tí veria Bohu, jeho slovu, moci, i
zázrakom...
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
