Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Tak někdo důvod mít opravdu nemusí a může věřit naprosto slepě, ale běžnější je spíš, že k víře člověk důvod má, založený na zkušenosti nebo třeba intelektuální úvaze.

u mě to bylo tak, že jsem fakticky celý život měla důvody pro nevíru. Apak najendou to udělalo Klik a byla jsem na druhé straně. A ty původní důvody se mi zdály být malicherné, byly to jen výmluvy abych nemusela připustit víru a tím automaticky respekt vůči mému svědomí či vděčnost vůči daru života a rozumu.

To je pěkné. Ty důvody pro víru jsou opravdu rozličné. Zpočátku klidně může člověk věřit naprosto slepě, prostě to bez přítomnosti nějakého důvodu zkusí, a postupem času pozná, že se mu takový postoj osvědčil, že se s ním líp žije (nejen že se s ním lépe vzdoruje problémům a těžkostem, ale třebas i že je vnitřní život bohatší) nebo že se v něm cítí přirozeně.