Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Předmět diskuze: Ateistická společnost - “Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.” Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).

Zobrazení reakcí na příspěvek #156974

Zobrazit vše


| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
před 3 hodinami | #156974
Reakce na příspěvek #156971

Jaký je důvod, aby musel existovat Bůh/bohové??
*6476* *6476* *6476*



| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
před 2 hodinami | #156981 (1)

Každý věřící má ty důvody jiné. Někoho k víře vede zamyšlení se nad světem, někoho nějaká osobní zkušenost (ať už přímo mystického rázu nebo obecně životní zkušenost, třebas že je člověk víc sám sebou, nebo že život přestal být chaotický apod., zkrátka že se takový postoj v životě osvědčil) nebo to u některých funguje podobně jako instinkt a oni pocitově vnímají, že je něco "vyššího nad námi", co se nás bytostně dotýká.



| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
před 2 hodinami | #156983 (2)

s tím souhlasím. ale považuji to již "za následné zdůvodnění". základní postoj je ano nebo ne. z něj pak vyvěrají následně zdůvodňování nebo odmítání dle charakteru či místní tradice. To základní ano nebo ne nelze jen tak lehce přešaltovat.



| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
před 2 hodinami | #156989 (3)

Tak postoj musí být na něčem založen, na nějakých důvodech, ne?



| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
před 2 hodinami | #156993 (4)

domnívám se že není. naprostá většina našich rozhodnutí je ve vleku kauzality a my jen následně hledáme či zjišťujeme proč bylo to nebo ono. A samozřejmě chtěli bychom "zřít" a tedy vidět správně a pravdivě do budoucna, ale bohužel si stojíme na vlastní noze nebo jak se říká za vlastní vlasy se hovna nevytáhneme.



| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
před 2 hodinami | #156994 (5)

naprostá většina našich rozhodnutí je ve vleku kauzality

a kauzality jakého typu? Emočního, nebo racionálního, nebo jiného? nebo je to u každého jiné?



| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
před hodinou | #156995 (6)

oboje, někdo si racionalizuje... zdůvodňuje že to a tamto je správné či nutné, někdo se rozčílí či rozbrečí. Oboje je pravdivé protože reakce na něco. Problém začně, když se začneme vzpírat tomu co je a hledat viníky a příčiny vně...dělat ze sebe oběť, to je ten močál.




| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
před hodinou | #156997 (7)

Tak ale to jsou přece ty důvody, o nichž jsem mluvil, ne?



| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
před hodinou | #156998 (7)

a tady jsem u víry. U víry je možné ustoupit stranou, tedy vložit celé "dílo" do rukou Krista a tím kauzalitu zastavit. Ať se stalo to nebo ono, ať brečím, nadávám, jsem smutná, zdůvodňuji, racionalizuji, mohu nahlédnout na situaci "zvenku" úkrokem stranou a vložením celé situace do rukou Krista. Ono to zní trochu zvláštně ale umožňuje to uniknout se sebestředné umíněnosti. Pořád usiluji o to nejlepší v dané situaci, ale s důvěrou že to vede k smysluplnému výsledku (to je ta láska o které píše Vizitor) Bůh je Láska a pokud tomu věřím, pak vše co činím v Kristu je činěno v lásce. V každém případě se situace nějak vyřeší pokud netlačím na pilu a nevnáším do dění příliš sebestřednosti.




| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
před 2 hodinami | #156991 (2)

ad soucet:
.."každý věřící má ty důvody jiné. Někoho k víře vede zamyšlení se nad světem, někoho nějaká osobní zkušenost (ať už přímo mystického rázu nebo obecně životní zkušenost, třebas že je člověk víc sám sebou, nebo že život přestal být chaotický apod., zkrátka že se takový postoj v životě osvědčil) nebo to u některých funguje podobně jako instinkt a oni pocitově vnímají, že je něco "vyššího nad námi", co se nás bytostně dotýká"..
tvrdit, te duvodem pro existenci Boha je to, ze "život přestal být chaotický" nebo ze se tento postoj "v životě osvědčil", je klasicky pragmaticky klam - to, ze ti nejaka predstava pomaha zvladat chaos, vypovida o uzitne hodnote psychohygieny, ale nikoliv o pravdivosti viry - stejnou sluzbu prokaze diteti vira v neviditelneho ochrance pod posteli - pocit bezpeci vsak negeneruje existenci entity.. prirovnat viru k "instinktu" je jen zoufaly pokus o naturalizaci sugesce - instinkt nas vede k potrave nebo uteku, nikoliv k postulovani metafyzickych entit mimo cas a prostor.. to, co nazyvas "pocitovým vnímáním něčeho vyššího", je z hlediska neurovedy jen vokalni projev kognitivni potreby po radu