ad soucet:
ve 21. stoleti uz matematika neni popisem pozorovaneho, ale generativnim kodem
reality - mnou zminena Diracova rovnice antihmotu "nepředpokládala jako
možnost", ona ji logicky vynutila jako nezbytny kousek skladacky vesmiru - zy
nevidis rozdil mezi "filozofickým sněním" a "matematickou nutností", protoze
tvuj mozek uvizl v naivnim empirismu 19. stoleti - pokud by realita byla jen to,
co "objevíš v hmotě" svymi smysly, dodnes bys popiral existenci atomu,
protoze tve "pozorování" je nevidi.. kazdopadne ty semantiku neresis jako vedu
o vyznamu, ty ji pouzivas jako nepruhlednou clonu pro svou neschopnost definovat
pojmy - to, ze se o mori mluví jako o "pánu" nebo o strachu jako o
"činiteli", je lingvisticka konvence a nikoliv ontologicky fakt - tvrdit, ze
slovo ve slovniku potvrzuje existenci entity, je stejny strukturalni rozpad jako
tvrdit, ze slovo "vodník" dokazuje existenci entit v rybnice - neobhajujes
"racionalitu", ale svou metodickou bezmoc - oznacit logickou dekonstrukci tvych
lzi za "ztrátu času" je ubohe srabactvi

V realitě určuje reálnost to, co je objeveno v
realitě, a ne co nám vychází v rovnicích. Nikdy totiž nemáme jistotu, že
ty rovnice jsou správné. Proto jsou modely i předpovědi založené jen na
rovnicích klasifikovány jako teorie, nikoli jako fakt. Atom klidně můžeme
předpovídat z nějakých modelů nebo rovnic, ale dokud ho opravdu
"nenahmatáme", tak ho fyzikální věda nebere jako reálně existující
objekt. Vždycky jenom jako předpoklad. Takhle to funguje v reálném
světě.