Problém je tu, že Bůh sám musí sestávat z nějaké matérie, nějaké hmoty. Má-li existovat, tak musí být něčím tvořen.
Problém je tu, že Bůh sám musí sestávat z nějaké matérie, nějaké hmoty. Má-li existovat, tak musí být něčím tvořen.
Bohové a jiné reálně neexistující bytosti jsou tvořeni lidskou fantazií a ta je nehmotná. Sny jsou děje probíhající v mozku. Jsou sestaveny ze vzpomínek a vědomostí uložených v mozku. Sny mají i emocionální náboje, jako třeba radost a strach
Řeč je o Bohu coby reálně existujícím metafyzickém činiteli. Pokud existuje, tak musí z něčeho sestávat, poněvadž všechno existující z něčeho sestává, z nějaké matérie.
Nevím co tím přesně myslíš, ale neříkám, že musí být zrovna z té matérie, která je nám momentálně známá.
Tak něčím tvořen být musí, nějakým materiálem, má-li být něčím a ne ničím.
myslím že není ničím tvořen. Nechala bych to jako tajemství, do kterého nemůžeme nijak vniknout. Jen víme, že když něco je, když je něco vytvořeno, tak se řídí zákonitostmi... tedy vše co existuje podléhá určitým zákonitostem a pravidlům. My zkoumáme ty fyzikální a matematické. Ale tato pravidla platí i v oblasti duchovní... a vztahové i když nejsou pro nás prostupné a vidíme jen následky a odhadujeme (pravděpodobnostně) co nás čeka (a ještě nenastalo)
Jenom NIC ale není tvořeno ničím. Jenom to co neexistuje. Aby Bůh byl
NĚCO a ne NIC, tak taky musí existovat něco, z čeho sestává.
Kromě toho Bůh má nějaké vlastnosti a musí být tedy něco, co je
nositelem těch vlastností. Neboli někde ty vlastnosti musí být "uloženy".
Něčeho musí být projevem.
říkám že je to tajemství... nevěřím že Bůh z něčeho sestává a ani nechci nad tím dumat. Víme že je jeden, je neměnný, stálý, věčný, nedělitelný... nemyslím že má nějaké vlastnosti i když říkáme že je dobrý. Dobrý ve smyslu pokoje, lásky, dárce života. Rozmanitost vzniká právě díky němu a jeho stálosti a neměnnosti. Jsou to vlastnosti? Nejsem si jistá....
Rozlišujeme na být v Bohu či Bohu se přibližovat a tedy žít v lásce pokoji naději víře nebo se od Boha vzdalovat, míjet ho, ztrácet se, nemít naději... zda má Bůh takovou nebo onakou vlastnost je v důsledku podružné, protože my lidé se stáváme v blízkosti Boha šťastnými (blaženými) a když ho míjíme jsme osamělí a izolovaní. Takžje to v důsledku o lidech, Bůh náš život zjasňuje... ale z čeho Bůh sestává - to je marné uvažování.