Ale nárůst složitosti není pravidlem evoluce, není to vždycky od
jednoduššího ke složitějšímu. Samozřejmě že složitější formy
musely vzniknout z jednodušších, takže dokud ty složité nebyly, běželo
to celkově směrem, který uvádíš. To ale neznamená, že v evoluci
nedochází také k vývoji beze změny složitosti, nebo i ke
zjednodušování, pokud je to výhodné pro přežití. Ono ani není nikde
dáno, že na vrcholu vývoje jsme zrovna my. My si to o sobě myslíme,
protože si to jednak máme čím myslet, a jednak k posuzování úrovně
vyvinutosti používáme právě kritéria, ve kterých máme navrch. Naše
inteligence sice byla ze začátku evoluční výhodou, protože nám umožnila
rozrůstat se na úkor ostatních druhů, ale jak je nás víc a víc, tak
soupeříme stále více mezi sebou a ničíme si prostředí. A děláme to s
pomocí prostředků, které umožňují naše totální zničení a které
vymyslela zase ta naše iteligence. Která se tak stává docela silnou
evoluční nevýhodou… Až se (a s námi spoustu dalších) zničíme, nikde
není dáno, že vznikne nějaký jiný podobně inteligentní druh. Protože
evoluce nemá cíl, jak si domýšlivě někteří myslí, že je jím člověk.
Inteligence se prostě může nakonec ukázat jen jako slepá ulička evoluce,
která se neosvědčila…
Náš problém je v tom, že přes inteligenci jedinců se lidstvo jako celek
chová jako jeden obrovský idiot.