A proč by to muselo vyžadovat nějakou snahu?
A proč by to muselo vyžadovat nějakou snahu?
takže je to přímo v přirodních dějích nějak "zakodované"? jako možnost či variace možností? Jde o to že my jsme výsledek a jako výsledek se díváme na možné trajektorie JAK k tomu došlo.
Taky je třeba si uvědomit a teď asi hodně diskutujících nebude se mnou souhlasit, že vidíme realitu již adaptovanou na naše smysly a nejen to. Adaptovanou na náš mozek a způsob jakým mozek zpracovává impulzy. Vím že je to profláklé, ale budeme se tady hádat o to jestli nejdřív přeslička nebo houba, přitom vůbec nevíme jak náš svět vypadá BEZ adaptace našeho mozku či smyslů na vnější prostředí. Jak se projevuje... jen tak bez receptorů...akceptujících světelné záření či jiné dotykové receptory, tedy bez možnosti rozlišení jednotlivých atomů či polí.
Co pořád máš s nějakým kódováním? Svět (hmota) má nějaké vlastnosti, a ty umožňují, aby určité procesy probíhaly. Žádná množina jejich možných výsledků nikde předem zakódována být nemusí. Tak jako třeba v rostlině není nikde zakódován exkrement jako výsledek jejího zpracování živočichem…
Realita není adaptovaná na naše vnímání, naše vnímání je adaptované na realitu. Receptory máme jen pro reálně existující faktory, kterými se svět projevuje. Ty faktory jsou nezávislé na našem vnímání, naše vnímání je naopak závislé na nich. Bez těchto faktorů by svět prostě nevypadal.
nejsem přesvědčená že realita není adaptovaná na naše vnímání, může to být naopak. že realita se odvíjí od našeho vnímání. A opravdu naše vnímání či uvědomování je výsledkem vývoje a tedy tento vývoj probíhal i v tom JAK realitu interpretujeme, jak s ní zacházíme či co pro nás znamená. Lidé se bojí smrti obecně, opět zde máme "kodován" pud sebezáchovy...z něj pak se odvíjí bolest či různé negativní emoce, strach, hněv, chtěni etc. Primárně je to ale přesvědčení že my jako já člověk smrtí zanikáme. Ale co zaniká? Hmota tady je stejná... prvky z kterých se skládáme je taky tady pořád, přod zde jako hmota či realita jsme... čeho se tedy bojíme. Proč nechceme umřít, když po naší smrti se fakticky nic nezmení a vše bude stejné jako předtím.
„nejsem přesvědčená že realita není adaptovaná na naše vnímání, může to být naopak. že realita se odvíjí od našeho vnímání.“
Nechápu. To jako že když třeba přijdeš o zrak, tak v realitě zaniknou všechny barvy plus tvary toho, na co nedosáhneš nebo na čem neudržíš ruku?
„Ale co zaniká? Hmota tady je stejná... prvky z kterých se skládáme je taky tady pořád, přod zde jako hmota či realita jsme... čeho se tedy bojíme.“
Zanikne struktura, na jejíž existenci stojí naše vědomí, které tím pádem zanikne taky. Toho se člověk bojí. A taky toho, jak se u toho zániku bude cítit…