Ten obraz světa je pro nás světem. Oním vnějším světem. Svoje smyslové vjemy bereš jako svět, jaký je sám o sobě. Díky tomu ztotožňování (které je neuvědomělé a automatické) platí, že obraz světa = svět sám.
Ten obraz světa je pro nás světem. Oním vnějším světem. Svoje smyslové vjemy bereš jako svět, jaký je sám o sobě. Díky tomu ztotožňování (které je neuvědomělé a automatické) platí, že obraz světa = svět sám.
Svět existuje nezávisle na mých vjemech.
Pokud bych to tak nechápal, brzy bych se dostal do konfliktu mezi mým
vnímáním a realitou.
Jenže k tomu světu nemáš přístup, přístup máš jenom ke svým vjemům. Neznáš jiný svět, jinou realitu než své vjemy.
Víme, že naše vjemy vznikají složitou cestou a jsou subjektivní a zkreslené. Ano, jiný svět neznáme, ale předpokládáme jeho existenci nezávislou na našem vědomí a chceme jej poznat různými způsoby, metodami a prostředky.
Jo to je v pořádku, jenom je podstatné pochopit (uvědomit si), že ty naše vjemy, ten náš subjektivní svět našich vjemů pokládáme za ten svět existující nezávisle na našem vědomí. Že z toho neuvědoměle a automaticky děláme jednu a tu samou věc, a přitom to jsou dvě různé věci.
My tím našim světem formujeme ten svět který je pravý a který neznáme
do podoby našeho světa.
To dělá každý člověk. V podstatě svět kalibrujeme, takže ho dostáváme
do souladu s tím co si o něm myslíme a to s určitým zpožděním.
Problém je, že svět Rusáků je kapánek jiny, než svět demokratických
Evropanům. Svět formuje minulost a současnost a to co si myslíme o
budoucnosti. Takže v konečném důsledku člověk formuje to co považuje za
svět realizuje představy o světě a tím ho mění a dává do souladu se
svými představami o světě. 