Slovo "zázrak" se používá na neobyčejný a i na nepřirozený děj.
Žití je přirozený proces a živé organizmy nalezneme prakticky všude,
ve vzduchu, ve vodě i pod nohama v půdě. To není žádný zázrak, to je
vlastnost přírody. Život je tam, kde je tekutá voda, pár desítek
chemických prvků v rozumném rozpětí teploty a tlaku.
Zázrak by ratko byl, kdyby člověku narostl nový prst po tom, co si ho
ušmik na cirkulárce, nebo lidem rostly každých deset let nové zuby.
Organismus, ale i buňky žijí od narození, do své smrti. To akorát
náboženské ideologie slibují zázrak žití i po smrti. Slyšíme to i při
náboženských pohřbech. Je to dětinské, nehodné dospělého rozumného
člověka.
Co bylo před narozením? Když se oprostíme od pohádky o božím
stvoření živých buňek uplácáním z prachu, tak dojdeme k poznání, že
jde o přírodní proces, o bio-chemii. Ty ratko i já a ostatní nejsme nic
vyjímečného a už vůbec ne zázračného. Naše fyzická podstata je ve
vhodně poskládaných atomech, asi dvou desítek prvků, převážně vodíku,
které jsou před naším narozením, během našeho života a i po naší smrti
součástí cyklického oběhu hmoty v přírodě.
Mozek zvířat je výsledný produkt přirozené evoluce organizmů a není
na něm vůbec nic zázračného. Náš mozek se vyvinul do téhle komické
podoby více-méně náhodně. Proto jsou mezi lidmi na housle fidlající
virtuózové, jako i antitalenti, šikovní i nešikovní, čestní i
nečestní, altruisté i násilníci a vrazi. Proto se lidé dorozumívají
tisíci řečmi (jazyky), ale i posunky, grimasami, zpěvem a písmem. Lidé
mají v mozku praktické nápady, ale i fantastické a tihle tvoří pohádky,
jako ty o vodnících, nebo o bozích, o zázračném nebi, kde žíjí hodní
lidé po své smrti ....
A máme také lidi, kteří odmítají přírodu a žijí v nějaké
náboženské iluzi.