,
Slovo "zázrak" se používá na neobyčejný a i na nepřirozený děj.
Žití je přirozený proces a živé organizmy nalezneme prakticky všude, ve vzduchu, ve vodě i pod nohama v půdě. To není žádný zázrak, to je vlastnost přírody. Život je tam, kde je tekutá voda, pár desítek chemických prvků v rozumném rozpětí teploty a tlaku.
Zázrak by ratko byl, kdyby člověku narostl nový prst po tom, co si ho ušmik na cirkulárce, nebo lidem rostly každých deset let nové zuby.
Organismus, ale i buňky žijí od narození, do své smrti. To akorát náboženské ideologie slibují zázrak žití i po smrti. Slyšíme to i při náboženských pohřbech. Je to dětinské, nehodné dospělého rozumného člověka.
Co bylo před narozením? Když se oprostíme od pohádky o božím stvoření živých buňek uplácáním z prachu, tak dojdeme k poznání, že jde o přírodní proces, o bio-chemii. Ty ratko i já a ostatní nejsme nic vyjímečného a už vůbec ne zázračného. Naše fyzická podstata je ve vhodně poskládaných atomech, asi dvou desítek prvků, převážně vodíku, které jsou před naším narozením, během našeho života a i po naší smrti součástí cyklického oběhu hmoty v přírodě.
Mozek zvířat je výsledný produkt přirozené evoluce organizmů a není na něm vůbec nic zázračného. Náš mozek se vyvinul do téhle komické podoby více-méně náhodně. Proto jsou mezi lidmi na housle fidlající virtuózové, jako i antitalenti, šikovní i nešikovní, čestní i nečestní, altruisté i násilníci a vrazi. Proto se lidé dorozumívají tisíci řečmi (jazyky), ale i posunky, grimasami, zpěvem a písmem. Lidé mají v mozku praktické nápady, ale i fantastické a tihle tvoří pohádky, jako ty o vodnících, nebo o bozích, o zázračném nebi, kde žíjí hodní lidé po své smrti ....
A máme také lidi, kteří odmítají přírodu a žijí v nějaké náboženské iluzi.
