Jako všechny kulty, tak i kult Kybélin měl svá mysteria-soukromá a
rituál adeptů.
Prvním stupněm iniciace bylo očišťování vodou (synteticky: křest) a
postem. Na tento prvý stupeň čekali »neofytové« mnohdy celá léta,
studujíce, než byli uznáni zralými.
Jsa takto očištěn, přistoupil neofyt k druhému stupni – modlitbě,
modlitbě lásky; jemu i ženě bylo dáno »Slovo, jež jest Světlem na
Cestu«, čili »Slovo, jež vrací Ovoce Stromu«.
Třetí obřad zvaný Kriobole nebo Taurobole (obřad berana nebo obřad
býka dle pohlaví neofytova) zasvěcoval kněze i kněžky do krvavé Oběti,
Oběti Smrti, Tmy a Ticha (synthesa: Osiris, Kristus atd.) Uveden v tento stav,
adept objevil na svém těle, rukou a nohou krvavá a bolestivá stigmata.
Označen touto pečetí iniciace, směl přistoupiti k »Svatému Stolu«
Kybélé a Attise, směl pojísti »Chléb nesmrtelných« a osvěžiti se
»Vínem Života«. Takto docíleno svatého spojení člověka s Božstvím,
pomocí přírody, jež dává Ovoce hříchu – ale i spasení. A adept měl
otevřenou Cestu Světla a Nesmrtelnosti.
Co prožíval při vzkříšení? Citujeme zde několik vět z Apulejova
popisu Isidiných mysterií:
...»Došel jsem k nejzazším krajům Věčnosti, rozdrtil jsem nohou práh
Proserpinin a navrátil jsem se, procházeje všemi elementy... Uprostřed noci
viděl jsem slunce zářiti oslňujícím světlem... Hleděl jsem tváří v
tvář démonům i božstvům nebeským; uctíval jsem je, jsa před nimi... To
jest vše, co mohu vám říci... ale co jsou vám platna tato slova –
neporozumíte jim nikdy.«
Tentýž ritus a tatáž legenda dává basi téměř všm náboženstvím
starověku; Mysteria boha Fro ve Švédsku, Bélita v Chaldei, Ištary a Tamuze
v Assyrii, Fénická Astarté a Baal – vše je identické. – Všude tentýž
bůh, ať nese jméno Osiris, či Attis nebo Šiva – muž a žena v jedné
podobě... Emblém mužství – lingam byl korunován ve všech zemích a v
každé době věnci květů; a slova ritu Brahmínského, která provolává
kněz ukazuje na pohlaví boha, možno aplikovati na celý řetěz kultů: »Zde
přebývá oheň, slunce i luna.«