Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Ježíš je mínil tak, že poznání podstaty hříchu tě osvobodí od jeho moci.

To jistě, ale nejen to.
Šlo například o osvobození od Zákona, pravidel farizeů, falešných nauk apod.

Ateisté jsou osvobozeni od pověr. Konkrétně od pověry v reálnou existenci vševědoucí, všemocné, všemilující a vše tvořící věci nazývané bohem.
Ateisté jsou osvobozeni od strachu z pomsty oné věci nazývané bohem, za nesouhlas prkotin nařízených a praktikovaných šamany. Ti žijí z pověrčivosti prostoduchých a o vlastní existenci ustrašených, lidiček.
Ateisté neslouží samozvaným "zástupcům" věci, nazývané bohem, nemusí se starat o jejich živnost a tancovat jak zapískají.

V tomto smyslu jsou ateisté svobodnými lidmi.

Náboženství je návykovou drogou. Psychedelické drogy ovlivňují přirozené funkce mozku lidí. Pro někoho třeba léčivou drogou. Mohou oslabit strach individua z jeho limitované doby existence.
Je zřejmé, že lidé zdrogovaní náboženskými ideologiemi "tikají" jinak, než ateisté

Pouhá hloupá víra.

V neznalosti není osvobození.

"V neznalosti není osvobození."

"Takže poznání mě z neznalosti neosvobodí??"

Tak to jsou mi věci.

Napsal jsem to právě naopak.
Vlastně to řekl Ježíš:
Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.

Jen to chce nezaměňovat pojmy víra a pravda.

To je pravda.
Skutečná víra stojí na ověřené pravdě, jinak je to lehkověrnost.

Jenže veškerá „ověření“, kterých se tu dočkám, jsou jen uvnitř systému víry. Na čem faktickém ta víra stojí, to nikdo neuvádí.

V Bibli se často uvádí že stavět se má na skále, přitom ale je podobenství o rozsévači a v něm je že když zrno padne na skálu tak je s ním konec, to zase je lepší úrodná půda :-).

Skalnatá bible, skalnatá iluze o pámbíčkovi.

Jsou to dvě různá podobenství.
Ostatně Ježíš význam obou podobenství vysvětluje.

No tak nesmíš zkoušet sít paneláky a stavět žito!

Lidstvo je rozděleno na pány a na poddané.
Pánové vždy stavěli na skále a ze skály, hrady, zámky, katedrály i kostely. Poddaní stavěli svou existenci na plodné hlíně a hlínu používali i na své příbytky.
Pánové stavěli svou existenci na poddaných, na nevolnících.
Ora et labora je jedenáctým přikázáním.

Křesťanský bůh Temného středověku to tak chce, tvrdili samozvaní "zástupci / místodržitelé" boha na Zemi.

Podle tebe je to biblické podobenství o domu na skále o tomhle?

Podle tebe je to biblické podobenství o domu na skále o tomhle?... o čom je podľa vás?

(Matouš 7:24)
Proto každý, kdo slyší tato má slova a jedná podle nich, je jako rozvážný muž, který si postavil dům na skále.
Je to v podstatě závěr Ježíšova "kázání na hoře".
Tím domem je život křesťana ve víře podle Ježíšových rad.
Tou skálou je Ježíš, jak čteme v Bibli i na jiných místech.
Podobné podobenství uvedl i Pavel.
(1. Korinťanům 3:11-13)
Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který je položen, a tím je Ježíš Kristus. Ať už někdo na tom základu staví ze zlata, stříbra nebo drahokamů, ze dřeva, sena nebo slámy, přijde den, kdy se ukáže, jaké je jeho dílo. Oheň totiž odhalí všechno a ukáže, kdo jak stavěl.

Tou skálou je Ježíš, jak čteme v Bibli i na jiných místech...Ježiš je uhoľný kameň, hlava Cirkvi...Skálou je Peter - ty si skála, na ktorej postavím svoju cirkev! "Peter" znamená skála!
Mt 16,
18 A já ti pravím, že ty jsi Petr, a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.
19 Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi , a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“

Ježíš je nazývám skálou, základem, základním kamenem.
Na jeho učení a především na jeho oběti stojí křesťanství.
V souladu s tím a v kontextu předcházejících veršů, kde Ježíš mluví o sobě, je třeba přistupovat k citovaným veršů.
Dávám sem vysvětlující poznámku pod čarou:
„Ty jsi Petr, a na tomto skalním masivu.“ V původních jazycích jsou slova, jimiž je pojmenován „Petr“ a jež znamenají „kus skály“, v m. r. (řec. Peʹtros, m. r.; lat. Peʹtrus, m. r.; syr. Kiʼ·faʼ, jemuž předchází osobní zájmeno m. r. hu); naproti tomu slova označující „skalní masiv“ jsou ž. r. (řec. peʹtrai, 3. p., ž. r., j. č.; lat. peʹtram, ž. r.; syr. kiʼ·faʼ, jemuž předchází ukazovací přídavné jméno ž. r. ha·deʼ).
Zde použité výrazy Petr a skála nejsou ekvivalenty.

no a? byl to příměr. Proč by mu říkal "ty jsi Petr" kdyby ho nechtěl připodobnit ke skalnímu masivu na kterém stál. Vše je OK

Jistě, nakonec to byl Ježíš, kdo nazval Šimona Petrem.
Píšeš správně, že Ježíš přirovnal Petra ke skalnímu masivu (Kristu), a na kterém měl (Kristus) vybudovat církev.

Ježíš přirovnal Petra ke skalnímu masivu (Kristu)..vymýšľa­te si, Ježiš nazval Petra skálou/základom, na ktorom vybudeje svoju cirkev - ty si, Peter, skála!...tie vše finty na spochybnenie biblického textu poznáme...

Na tomto se neshodnete. Dá se to vyložit různě. Protestanti říkají, že tou skalou je Kristovo slovo. Nezavrhuju ani ten výklad katolický, ale ne že bych v tom viděl papežství v dnešním chápání.

Neplatí to univerzálně.
Každý člověk je jiný, má jiné poznání, jiné názory.
Někdo skutečně najde argumenty "uvnitř víry", jiný potřebuje informace "zvenčí".
Já jsem by do 28 let přesvědčený ateista. Myslíš, že bych reagoval na řeči o Bohu?

Co tě ve tvých 28 letech potrefilo?

Možná pojedl kousek slunce jako Kroky...

Nepotrefilo mě nic. Jen jsem se dostal k informacím, které na počátku 80. let nebyly zrovna dostupné.

Tak se neostýchej a poděl se o tu ověřenou pravdu. Prosím, prosím.

Podívej, já nejsem žádnej culík, abych se tady předváděl k vašemu pobavení.

Když je ti to trapné, tak pochopitelně nemusíš nic o svém náhlém usmrcení ateisty ve tvé osobě uvádět.

Nepsal jsem nic o trapnosti, ale o nechuti něco vykládat někomu, kdo se chce jen hádat.
A ani jsem nepsal nic o náhlém usmrcení ateisty. Nebo si to vážně představuješ tak, že člověk jednoho krásného dne bouchne do stolu a oznámí, že se stal věřícím?

To jo, v důsledku dojde k osvobození i od tohoto všeho.