Dogmou to nazýváš ty.
Pro mě je to dnešní poznání - zítra to může být všechno jinak.
Máš v té polívce nějaký fakt?
Ani jeden - takže voda.

Dogmou to nazýváš ty.
Pro mě je to dnešní poznání - zítra to může být všechno jinak.
Máš v té polívce nějaký fakt?
Ani jeden - takže voda.

Tak aby to nebyla voda, zkus se vyjádřit k problému evoluce ve vztahu k neredukovatelné složitosti.
Nikde není napsáno a zatím nikdo nedokázal, že by se složitost nemohla
pozvolně tvořit sama.

Miliardy let pokusů je dostatečná doba, aby se jednoduchost proměnila ve
složitost.

My jsme toho důkazem.

Ta teorie je o tom, že každý systém, aby byl schopný fungovat musí být
na určité úrovni organizovanosti.
Jedotlivé prvky toho systému musí být plně funkční a začít fungovat
současně.
To jako že první buňky měly očička, ouška, nosánek, čuráčka, nožičky ručičky i slepá střevíčka ? Tolik naivity po křesťanských univerzitách nositelích vzdělání Středověku? Kdo by to do tebe řekl.
Děláš opravdu "zajímavé" závěry z toho, co jsem neřekl.
Ptal jsem se tě na princip neredukovatelné složitosti. Není hanba, že jsi o
tom v životě neslyšel. Měl bys nějaké informace získat, je to teorie,
která do evoluční teorie hází docela ostré vidle.
Ale prdlajs. Ty kreacionistické blafy byly dávno vyvráceny. Ale ty máš zajisté po ruce příklad dokazující tvé ubohé tvrzení. Dej ho k lepšímu pro zábavu.
Když mi nějaký ten kreacionistický blaf předložíš, tak se o to mohu pokusit.
Pokud vím, klasickým příkladem je tu oko. Které, pokud má opravdu
fungovat jako dnešní oko, musí být velice komplexní. Problém ale je, že
nikde není dáno, že složky, které ho formují, musely mít od začátku
svou dnešní funkci. Když z dnešního komplikovaného systému odeberu
jakoukoliv jeho část, přestane fungovat. Ale ne úplně – např. bez
čočky by to byl pořád zdroj informací o intenzitě a převažující barvě
světla. Tedy mnohem jednodušší, ale stále funkční světelný senzor,
jaké i dnes spousta organismů využívá. Takže základ – světločivé
buňky – tu byl k dispozici po dlouhou dobu, a to další k nim mohlo
vzniknout později. Pokud vím, každý takový Beheho „neredukovatelně“
komplexní systém má nějakou známou možnost, jak jeho jednotlivé části
mohly fungovat odděleně, než došlo ke vzniku jejich společné
„komplexní“ funkce.
Je vlastností kreacionistických webů, že takovéto knihy propagují, ale ani
slovo neřeknou o reakcích vědců na ně.
Pokud se systém zrakového vnímání dá redukovat, těžko bude patřit
mezi příklad neredukovatelné složitosti systému.
V tomto případě by to možná mohla být právě ta světločivá buňka.
Je otázka, kolik z těch reakcí jsou skutečnou oponenturou, a kolik z nich jsou pouhou recenzí knihy.
Mimochodem, článek, který jsem sem pověsil, uvádí jako příklad
mechanizmus srážlivosti krve.
Vděčný příklad by mohl být také imunitní systém.
Oni se možná dají redukovat všechny systémy, s tím, že tím budou ztrácet určité své funkce či aspekty. Ale pořád mohly ve svých jednotlivých fázích vývoje představovat evoluční výhodu, takže daná úroveň funkčnosti postačovala.
Ta redukce je určena k vysvětlení.
Ve skutečnosti se jedná o opačný proces. Neboli otázka zní, kolik a
jakých prvků by musel nějaký systém současně obsahovat, aby vůbec mohl
fungovat.
Ta neredukovatelná složitost mi připadá tak trochu jako tvrdit, že vynálezce auta musel taky zároveň vymyslet dráty, trubky, kolo, plech, parní nebo spalovací motor, brzdu, espézetku…