Pokud se systém zrakového vnímání dá redukovat, těžko bude patřit
mezi příklad neredukovatelné složitosti systému.
V tomto případě by to možná mohla být právě ta světločivá buňka.
Je otázka, kolik z těch reakcí jsou skutečnou oponenturou, a kolik z nich jsou pouhou recenzí knihy.
Mimochodem, článek, který jsem sem pověsil, uvádí jako příklad
mechanizmus srážlivosti krve.
Vděčný příklad by mohl být také imunitní systém.
Oni se možná dají redukovat všechny systémy, s tím, že tím budou ztrácet určité své funkce či aspekty. Ale pořád mohly ve svých jednotlivých fázích vývoje představovat evoluční výhodu, takže daná úroveň funkčnosti postačovala.
Ta redukce je určena k vysvětlení.
Ve skutečnosti se jedná o opačný proces. Neboli otázka zní, kolik a
jakých prvků by musel nějaký systém současně obsahovat, aby vůbec mohl
fungovat.
Ta neredukovatelná složitost mi připadá tak trochu jako tvrdit, že vynálezce auta musel taky zároveň vymyslet dráty, trubky, kolo, plech, parní nebo spalovací motor, brzdu, espézetku…
1
1