V mnoha případech ne, ale ten počátek je zatím pro ateisty
neznámí.

Pro věřící je to jasné "jako facka".

Divím se, že si ještě stále říkají věřící.

V mnoha případech ne, ale ten počátek je zatím pro ateisty
neznámí.

Pro věřící je to jasné "jako facka".

Divím se, že si ještě stále říkají věřící.

Jo, to je velmi rozšířený a populární omyl mezi ateisty, jakoby víra a
poznání byly v nějakém rozporu.
Přitom je jen logické, že čím více o Bohu vím, tím pevnější je moje
víra v jeho vlastnosti a předsevzetí.
Jde prd o to, co si Bůh předsevzal nebo jestli o něm vím víc nebo míň. Věřit, že Bůh existuje na základě popisu, nestačí, i kdyby ten popis byl nejpřesnější. Člověk má mít s Bohem osobní vztah, na tom vztahu má pracovat.
To sice kde kdo říká že máme mít k Bohu osobní vztah ale Bůh by měl být v nás :-)
„…čím více o Bohu vím, tím pevnější je moje víra…“
Problém je v tom, že ty o bohu nic nevíš – ty to všechno jen věříš. A z nějakého důvodu tyhle dvě věci zaměňuješ, stejně jako třeba Visitor.
Ty se domníváš, že to máš vím ⇒ věřím.
Jenže ve skutečnosti to je věřím ⇒ věřím.
To není o nitru, to je o zdrojích, ze kterých lze čerpat. Z reality existence boha nijak neplyne (alespoň pro mozek vírou dosud nezatížený), a staré knihy jsou jen staré knihy. Že by zrovna v některé z nich musela být pravda o světě, to je taky čistě věřená věc, nikoliv fakt.