Jo, to je velmi rozšířený a populární omyl mezi ateisty, jakoby víra a
poznání byly v nějakém rozporu.
Přitom je jen logické, že čím více o Bohu vím, tím pevnější je moje
víra v jeho vlastnosti a předsevzetí.
Jo, to je velmi rozšířený a populární omyl mezi ateisty, jakoby víra a
poznání byly v nějakém rozporu.
Přitom je jen logické, že čím více o Bohu vím, tím pevnější je moje
víra v jeho vlastnosti a předsevzetí.
Jde prd o to, co si Bůh předsevzal nebo jestli o něm vím víc nebo míň. Věřit, že Bůh existuje na základě popisu, nestačí, i kdyby ten popis byl nejpřesnější. Člověk má mít s Bohem osobní vztah, na tom vztahu má pracovat.
To sice kde kdo říká že máme mít k Bohu osobní vztah ale Bůh by měl být v nás :-)
„…čím více o Bohu vím, tím pevnější je moje víra…“
Problém je v tom, že ty o bohu nic nevíš – ty to všechno jen věříš. A z nějakého důvodu tyhle dvě věci zaměňuješ, stejně jako třeba Visitor.
Ty se domníváš, že to máš vím ⇒ věřím.
Jenže ve skutečnosti to je věřím ⇒ věřím.
To není o nitru, to je o zdrojích, ze kterých lze čerpat. Z reality existence boha nijak neplyne (alespoň pro mozek vírou dosud nezatížený), a staré knihy jsou jen staré knihy. Že by zrovna v některé z nich musela být pravda o světě, to je taky čistě věřená věc, nikoliv fakt.