Přesvědčení o pravdě je každá víra. Třeba i ta v
placatou Zemi nebo ve vodníka v jezeře. Jen na základě víry nemůžeš
poznat pravdu. Pravda je shoda se skutečností. Tam, kde tuto shodu nelze
ověřit, máš dvě možnosti: buď (1) věřit, že je to „nějak“ (jak si
sám vymyslíš, jak to cítíš, nebo jak to přijmeš od jiných), nebo (2) si
přiznat, že nevíš, jak to je. Pokud se rozhodneš pro (1), pak samozřejmě
nemůžeš vykřikovat, že kdo nevěří tomu samému, nemá zdravý rozum,
protože nežije v pravdě. Ty sám nevíš, co je pravda, a to, že něčemu
věříš, z toho pravdu nedělá.
Tvůj problém je, že si tohle neuvědomuješ a svou víru ztotožňuješ s
reálnou pravdou. V tomhle je ateismus mnohem pravdivější – ví, že tam,
kam poznání nevidí, nemůže místo pravdy dosazovat víru.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
