Jsem ztracen, jsem ztracen.
Celý život jím v pátek maso a ještě mi chutná jak to maso, tak to
hřešení. Navíc to mám zvostřený o to, že nejem pohrdám transcendetnem,
ale považuji ta za hloupost ve smyslu výroku pana Alberta E. o nekonečnosti
Vesmíru a lidské hlouposti. Nad to se neštítím pracovat v neděli.
Pokorný jsem byl dva roky na vojně, to by vydalo na deset životů. Jako
vojín jsem nadřízené musel zdravit první a musel jsem se dovolovat něco
říct, než jsem něco řekl. Protože jsem často v těchto věcech zhřešil,
tak jsem měl rekordní počet prdů, takže jsem si to vodskákal pokáním.
Ani ten nařízený Fučíkův odznak jsem neučinil.
Naslouchám jestli mi svědomí něco řekne, ale nějak nic ne a ne slyšet.
Zřejmě se mnou mé svědomí nemluví, asi nemá o čem, protože žiji
morálně.
No a nezištné skutky ? Těch páchám denně spoustu, nejen že hladím
kočky a vytahuji jim klíšťata, ale ještě dobře skutkuji zde na
forech.
Bobříka mlčení také nemám. Ale za to odvádím daně často sám od
sebe a nešidím stát ani o cent.