Vymýšlíš blbosti. Ti vědci popsali transcendentní zážitek. Slyšel
jsem to už několikrát. Jestli si dobře pamatuju, tak se o tom zmínil B.
Green v Elegantním vesmíru a určitě to zaznělo v nějaké jůtubovské
přednášce.
Koneckonců numinózní zážitek jsem zažil jako dítě (ateista,
materialista) když jsme šli s o pár let starším kamarádem, co se zabýval
astronomií, ke garážím do tmy pozorovat hvězdářským dalekohledem
hvězdy. Dívali jsme se na hvězdy a kamarád mi vysvětloval, co vidíme.
Když jsem si tehdy představil, jak obrovské ty hvězdy jsou a jak daleko od
nás jsou, jak se to tam všechno otáčí, sráží a vybuchuje, když jsem
tehdy poprvé pochopil, jak obrovské jsou to objekty a jak obrovsky rozlehlý
je celý ten vesmírný prostor a jak já jsem vůči tomu prťavý a nicotný,
tak na mě padla posvátná úcta a bázeň. Když jsem tam tak stál já,
smítko, pod tou monumentální majestátností vesmíru. Hádam, že takovýto
zážitek není nijak ojedinělý.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
