Ano, jak se praví "plakat nad rozlitým mlékem je pošetilé". Lidé ovšem utrpí také mnohem, mnohem větší ztráty než je vylité mléko, bolestné ztráty, které nikdy nepřebolí a bolí až do smrti. Ovšemže ta bolest časem ustupuje do pozadí, ale čas od času vypukne naplno, naštěstí ne často.
Kdysi jsem tu instaloval pro starší manželský pár něco elektrického do
domu, paní mi nabídla kávu a zákusek a dali jsme se do řeči. Byli
potěšeni, že jsem vlastně jejich krajan, protože byli odsunuti z jedné
vesničky poblíž Jihlavy.
Paní mi pak ukazovala fotky z oné vesničky z časů rakouského mocnářství
i z doby Československa a pozdějšího Protektorátu.
Válka skončila, samozvaní partyzáni prohledávali republiku, hledali skryté
zbraně. No a když prohledávali jejich domek, tak si jeden z partyzánů
všimnul fotky mládence v německé uniformě Wehrmachtu s černám páskem,
plivl na ni, hodil na zem a rozšlápl. Jak se po té fotce otec toho před
rokem zabitého mládence sehnul, byl od partyzánů zmlácen do bezvědomí.
Taková nenávist tehdy, po válce, byla mezi lidmi. Obyvatelé té vesničky
byly po generace německy mluvící, tedy Němci a basta.
