DNA je mé tělo, poněvadž moje DNA existuje jen v mém těle, a mé tělo bylo podle ní vytvořeno a je jí řízeno, a zároveň mé tělo onu DNA proměňuje tím, že do ní zapisuje mé zkušenosti (mé vzorce chování). Můj instinkt je také vytvořen z DNA, takže je to tak, že instinkt je obsažen v těle a tělo ho spouští a řídí. Je to jedna z tělesných funkcí a nelze ho oddělit od tělesných procesů. Všechno, co se odehrává v mém těle, jsou mé a jen mé osobní, soukromé události. Mé tělesné procesy jsou jen mé a neodehrávají se jinde než právě v mém těle - jsou to mé, osobní, soukromé procesy.
S tou televizí to nemusí být závada, může to být i záměr. Převádění signálu na obraz či zvuk představuje proces interpretace toho signálu. Interpretován/převáděn může být signál podle různých standardů. V každém případě podle Jungovy hypotézy archetyp takto nefunguje. Nejedná se v jeho případě o žádné vysílání. Archetyp je strukturální součástí každého lidského těla a aktivuje se stejně jako ten instinkt v závislosti na podmínkách vnitřního prostředí jedince, jen narozdíl od toho tělesného instinktu je těmito podmínkami míněna psychická situace jedince.
Když se odehrává jen v mém těle, izolovaně, tak je to můj soukromý,
izolovaný proces.
S kódama reality a řádama přírody už na mě nechoď. Takový ezoterický
blbiny budu ignorovat.
Jinak ještě poznámku k debatě ohledně toho vztahu: pokus si uvědomit,
že ke všemu, ke každému objektu máš nějaký vztah. Nedokážeme nemít
vztah. Jsme vztahové bytosti, odsouzeny mít vždy nějaký vztah. Ke všemu
máme nějaký poměr, vůči všemu se nějak stavíme. Jen se můžeme
svobodně rozhodnout, jaký ten vztah bude; tuto volbu máme plně ve své
moci.
Už proto je nesmyslné tvrdit, že náš vztah musí mít v objektu našeho
vztahu nějaký reálný protějšek, jinak že ten vztah je prázdný či
klamný.
