Dnešní Třešnička™ bude opět o tom, zda válčíme s Eurasií, nebo s Eastasií, protože Kreml zjevně zase otevřel Orwellův manuál a nyní je opět ten čas v roce. Lavrov oznamuje, že Rusko je jako vždy připravené jednat, což v překladu z novořeči znamená „přijďte podepsat kapitulaci a nezapomeňte přinést území, která jsme ani nedokázali dobýt“. Putin mezitím tvrdí, že Ukrajina útočí na civilisty a destabilizuje ruskou společnost, protože drony létající na rafinerie, logistiku a energetickou páteř válečné ekonomiky jsou zjevně nepřijatelný barbarismus, zatímco roky raket do ukrajinských měst, nádraží, nemocnic, sídlišť a elektráren byly nejspíš jen agresivnější forma mírové korespondence. Včera platilo, že Rusko chce mír. Dnes platí, že Rusko chce mír, pokud Ukrajina odevzdá všechno, co Moskva nestihla ukrást. Zítra bude platit, že Rusko nikdy žádnou válku nezačalo, jen osm let trpělivě čekalo, až ho realita donutí bombardovat souseda. Ministerstvo pravdy by nemuselo měnit ani font. Stačí přelepit datum, přidat Lavrova do studia a nechat Putina vysvětlit, že žádný benzín na Krymu nezmizel. Pouze se dočasně přeskupil do souladu se speciální palivovou operací. Tím si děláme kvartální pomyslnou čárku v kalendáři a další ruskou výzvu k míru čekáme někdy kolem září, samozřejmě po povinné sérii výhrůžek jadernou apokalypsou, pár útocích na civilní infrastrukturu a jednom slavnostním prohlášení, že Moskva je oběť, protože se jí soused pořád odmítá nechat zabít.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
1
