Ateistická společnost

to napsal populista.

??
Populista je označení pro politika, který se snaží získat voliče lákáním na laciné sliby. Tohle přece ale nemá co dělat s politikou či s lákáním někoho na něco.

Pochlebuje těm co si o sobě myslí že sou moudří... takhle se prodávají deky a hrnce na různých akcích. Vychvaluje se moudrost kupců a plive se na ty hlupáky co jsou za otroky či závisláky jelikož danou deku či hrnec nekoupí.

A ten závěr, temné dogma, to má být jako co? Je to jasně poplatné ideovéu proudu - my jsme ti moudří, my jsme ti správní

kdo to napsal?

ten kdo napsal tohle a tohle.

díky, napsal to francouzský okultista a spisovatel Éliphas Lévi (vlastním jménem Alphonse Louis Constant).

Okultisté se cítili být nadřazeni nad ostatními... tedy považovali se za vyjímečné, svým způsobem byli. Ale jakmile to dává člověk okázale najevo, něco tam skřípe.

Okultismus je jen varianta pobožnosti.
Je to věření (pověra) v tajemné síly, bytosti, mechaniky z takzvaného "paranormálního" světa. Světa mimo naše běžné vnímání, ale světa mající na náš reálný svět a na dění v něm. Okultisté jsou většinou lidé, kteří si z okultismu udělali živnost, předstíraje, že mají vstup do toho "paranormálního" světa a nabízejí pověrčivým a hloupým osobám informace zemřelých otázkou "kam jsi strýčku Alfonzi před svou smrtí zakopal zlatý poklad? ".

On byl hermetik, on vylíčil náhled hermetismu, a nevím, kde tam čteš, že by dával najevo nějakou výjimečnost. Okultisté se necítili nadřazení a ani dneska se tak necítí.

nevím, o kom je řeč, ale:

Hermetismus je starověký esoterní a filozofický směr. Z vědeckého i náboženského hlediska je často odmítán jako falešná nauka. Důvodem je, že mísí filozofii s magií, alchymií a astrologií, přičemž jeho praktiky a tvrzení nelze vědecky ověřit.

asi tak...

Možná je lepší se podívat na Wiki.

To na mém názoru nic nemění...

hmm, mám jinou zkušenost

Samozřejmě určitě jsou nějací okultisté, co se cítí nadřazeni. Jinak autor tam vysvětluje, jak se to má s mýtem a osvětluje důvody, proč mu někdo rozumí víc a někdo vůbec. Nějaký pocit výjimečnosti jsem tam nikdy nevnímal.
Možná ještě pro osvětlení, že to jsou upřímná neutrální slova, můžu podat závěrečnou kapitolu knihy Tajemství katedrál, kterou napsal alchymista 20. století:
Závěr
(těmi starými Filosofy jsou míněni alchymisté, Tajemstvím je míněna výroba Kamene mudrců či filosofů, Scire. Potere. Audere. Tacere. je latinsky poznej, chtěj, odvaž se, mlč)

On přece nic neprodává. Jsou přece lidé hloupí i lidé bystří a moudří, lidé nepřemýšliví i lidé přemýšliví, lidé neuvědomělí i lidé uvědomělí.
Každé náboženské dogma má nějaké nejasné a záhadné místo a v nějaké míře nedává pořádně smysl (na první pohled).

Soucet: mýty jsou symbolické, alegorické příběhy. Ale jen pokud neobsahují pohádkové bytosti a pohádkové děje, pak to nejsou mýty, ale pohádky.

Jeden příklad za všechny - Světová potopa.
Za 40 dní pršelo, co pršelo - lilo na celém světě tak, že se zvedla hladina oceánu o 8,8 kilometrů, pro zjednodušení to zaokrouhlím na 8 kilometrů. 8000 metrů děleno 40 dní dá 200metrů denně. To si asi autoři pohádky O Potopě neuvědomili.
Proč? Protože neměli potuchu, že je to fyzikálně nemožné. Aby svou neznalost zamaskovali, tak použil pohádkového boha a jeho luskání prstů.

Noe je pohádková bytost?

Musí být, když se o ní tvrdí, že oplodnila ženy ve svých 600 letech a že se dožila skoro 1000 let.

Další pohádky, třeba budování té bedny jménem Archa.
Ty si dokážeš určitě představit, kolik stromů bylo potřeba porazit, okleštit, dopravit do loděnice, zpracovat na trámy a prkna. To v době, kdy se pracovalo jen kamennými sekyrkami, metalurgie tehdy ještě nebyla. Nehledě na fakt, že se jednalo o nevídaný prototyp plavidla, který neměl předchůdce, ale bez poruchy zvládl roční plavbu po moři. V té době lidi dělali jen vory a když neměli vhodné dřevo, tak použili nafouknuté vaky z kůže koz, nebo oslů a nějaké klacky. Nebo, jak známe od Inuitů - kajaky, nebo Indiánů od velkých jezer - kanoe.
Stavba Archy je ve srovnání se zhromážděním párů zvěře z celé planety pouhá srandička. A i to ZOO na Arše je nic proti zabezpečení píce a pití pro ta zvířata na dobu nejen roční plavby ale aspoň na dalších deset let. Uvědom si, že když pohádkově "opadly" pohádkové vody (kam ta voda přišla se samozřejmě neví a pohádkově neřeší) byla Země bez jediné travičky, stromečku a pod.

Já myslím, že to stačí na důkaz toho, že onen biblický příběh O Potopě je pouze biblická pohádka vyžadující i pohádkového boha..

Pojem pohádka a pohádkový používáš úplně špatně. Pohádka je specifický literární žánr, do něhož příběh o Noeovi a Arše nespadá. Nenese rysy pohádky. Fantastičnost je vlastností i jiných žánrů než pohádek (např. mýtů, pověstí, bajek, legend, sci-fi...).

Když tohle napíšeš, tak dost dobře nerozumíš pojmům symbolický a alegorický. Když si přečteš vysvětlení, co to je alegorie a porozumíš mu, tak ti je pak jasný, že jestliže je příběh o světové potopě alegorický, tak potom o žádné světové potopě nepojednává.

tak to je pak divné, že se vyskytuje ve všech mýtech světa...

Mýty o potopě světa představují celosvětový kulturní fenomén. V drtivé většině kultur symbolizují očištění lidstva, kdy božstva trestají zkaženost a morální úpadek. Zkázu vždy přežije pouze vyvolený spravedlivý, který založí novou, morálně lepší civilizaci.
Mezi nejznámější a nejvýznamnější podoby tohoto mýtu patří:
Mezopotámie: Nejstarší dochovaný záznam pochází z Eposu o Gilgamešovi (či staršího Eposu o Atrachasísovi). Hrdina Utanapištim (nebo Atrachasís) postavil na radu boha Enkiho velkou loď, čímž zachránil svou rodinu i zvířata.
Bible a Korán: Známý příběh o Noemovi a jeho arše. Bůh se rozhodl očistit zkažený svět vodou, Noe se svou rodinou a páry zvířat potopu přečkal a po 40 dnech a nocích přistál na hoře Ararat.
Starověké Řecko: Báje o Deukaliónovi, synovi Titána Promethea. Zeus seslal potopu na železný věk lidstva. Deukalión s manželkou Pyrrhou přežili v arše, a poté z kamenů vytvořili nové lidi.
Indie: Mýtus o Manuovi, kterého před potopou varovala obrovská ryba (inkarnace boha Višnua jménem Matcja). Manu k rybě přivázal svou loď, která bezpečně přečkala bouři.
Původní americké kultury: Podobné příběhy existují napříč oběma kontinenty. Například v mayské knize Popol Vuh jsou lidé zničeni potopou kvůli tomu, že nedokázali uctívat své stvořitele.
Australské mýty o potopě světa jsou součástí tzv. Doby snů (Dreamtime). Na rozdíl od jiných kultur nejsou často pouhým trestem za hříchy, ale kulturní pamětí. Vědci poukazují na to, že tyto příběhy velmi pravděpodobně zaznamenávají reálné geologické události – dramatické stoupání hladiny oceánů a zaplavování pobřežních nížin na konci poslední doby ledové před zhruba 7 000 lety.

To je přece u mýtů normální. Ten "svrchní" příběh v rámci oné alegorie může mít rozličné podoby, on je jakýmsi oděvem toho pravého příběhu; čili ten pravý příběh může být oděn do rozličných šatů. Takže není to nic divného, naopak je to očekávatelné a u alegorií běžné.

Tam se liší jen herci, scénář je skoro stejný, zjevně to má kořeny v historické události, tání ledovců po poslední době ledové...

Historická událost klidně mohla posloužit jako inspirace při volbě onoho "svrchího" příběhu, jakožto analogický děj. Hodně mýtů jistě stojí na reálných osobách i událostech, které byli prostě vzati a použiti pro účely mýtu.