Ateistická společnost

Předmět diskuze: Ateistická společnost - “Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.” Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).

Zobrazení reakcí na příspěvek #167878

Zobrazit vše


| Předmět: RE: RE: něco o mýtu
14.07.26 19:23:01 | #167878
Reakce na příspěvek #167872

Když tohle napíšeš, tak dost dobře nerozumíš pojmům symbolický a alegorický. Když si přečteš vysvětlení, co to je alegorie a porozumíš mu, tak ti je pak jasný, že jestliže je příběh o světové potopě alegorický, tak potom o žádné světové potopě nepojednává.



| Předmět: RE: RE: RE: něco o mýtu
14.07.26 19:30:42 | #167880 (1)

tak to je pak divné, že se vyskytuje ve všech mýtech světa...

Mýty o potopě světa představují celosvětový kulturní fenomén. V drtivé většině kultur symbolizují očištění lidstva, kdy božstva trestají zkaženost a morální úpadek. Zkázu vždy přežije pouze vyvolený spravedlivý, který založí novou, morálně lepší civilizaci.
Mezi nejznámější a nejvýznamnější podoby tohoto mýtu patří:
Mezopotámie: Nejstarší dochovaný záznam pochází z Eposu o Gilgamešovi (či staršího Eposu o Atrachasísovi). Hrdina Utanapištim (nebo Atrachasís) postavil na radu boha Enkiho velkou loď, čímž zachránil svou rodinu i zvířata.
Bible a Korán: Známý příběh o Noemovi a jeho arše. Bůh se rozhodl očistit zkažený svět vodou, Noe se svou rodinou a páry zvířat potopu přečkal a po 40 dnech a nocích přistál na hoře Ararat.
Starověké Řecko: Báje o Deukaliónovi, synovi Titána Promethea. Zeus seslal potopu na železný věk lidstva. Deukalión s manželkou Pyrrhou přežili v arše, a poté z kamenů vytvořili nové lidi.
Indie: Mýtus o Manuovi, kterého před potopou varovala obrovská ryba (inkarnace boha Višnua jménem Matcja). Manu k rybě přivázal svou loď, která bezpečně přečkala bouři.
Původní americké kultury: Podobné příběhy existují napříč oběma kontinenty. Například v mayské knize Popol Vuh jsou lidé zničeni potopou kvůli tomu, že nedokázali uctívat své stvořitele.
Australské mýty o potopě světa jsou součástí tzv. Doby snů (Dreamtime). Na rozdíl od jiných kultur nejsou často pouhým trestem za hříchy, ale kulturní pamětí. Vědci poukazují na to, že tyto příběhy velmi pravděpodobně zaznamenávají reálné geologické události – dramatické stoupání hladiny oceánů a zaplavování pobřežních nížin na konci poslední doby ledové před zhruba 7 000 lety.



| Předmět: RE: RE: RE: RE: něco o mýtu
14.07.26 19:56:27 | #167884 (2)

To je přece u mýtů normální. Ten "svrchní" příběh v rámci oné alegorie může mít rozličné podoby, on je jakýmsi oděvem toho pravého příběhu; čili ten pravý příběh může být oděn do rozličných šatů. Takže není to nic divného, naopak je to očekávatelné a u alegorií běžné.



| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: něco o mýtu
14.07.26 20:03:26 | #167886 (3)

Tam se liší jen herci, scénář je skoro stejný, zjevně to má kořeny v historické události, tání ledovců po poslední době ledové...



| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: něco o mýtu
14.07.26 20:40:36 | #167888 (4)

Historická událost klidně mohla posloužit jako inspirace při volbě onoho "svrchího" příběhu, jakožto analogický děj. Hodně mýtů jistě stojí na reálných osobách i událostech, které byli prostě vzati a použiti pro účely mýtu.