Modlitba má pozitivní psychologický efekt, samotní psychologové se tak
vyjadřují, viz třeba:
Psychologie modlitby
Vladislava Bartáková
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Abstrakt
Praxe modlitby přináší úměrně míře vložené upřímnosti negativní
či pozitivní psychické účinky. Modlitba charakteristická instrumentací
Boha pro své vlastní potřeby přináší vposled účinky negativní. Může
být naplněna fetišistickým a autistickým zaměřením, stát se útěkem
před reálnými problémy. Obracení se při modlitbě na Boha, který je
hodnotou sám o sobě, vede ve svých důsledcích k pozitivním psychickým
účinkům: počítá se s otevřeností, důvěrou, projevením vůle ke
změně. Výsledkem je psychohygienicky relevantní vytvoření a udržování
pravidelnosti a řádu v každodenní praxi, protříbení hodnot a oddělení
důležitých věcí od nepodstatných. Setkání se sebou samým v takové
modlitbě vyzývá věřícího k ochotě připustit si vlastní chyby a
přijmout se i s nimi a unést pravdu o sobě. Stejně jako v terapii, která
naplňuje své cíle, se takovou modlitební praxí rozvíjí člověk k
pozitivnímu, obnovuje své schopnosti, žije autentičtější a úplnější
život. Nestává se rázem dokonalým, ale „očišťuje“ svou osobnost,
své chování i vztahy. Nabývá na celistvosti a autenticitě. (viz)
Jinak ten "kamarád" v psychice opravdu existuje jakožto funkce, proto je
víra v Boha správný a přirozený postoj.