Joseph Ratzinger tuto myšlenku detailně rozebírá ve své knize „Na
počátku...: Katolické chápání příběhu o stvoření a pádu“.
Kniha je souborem čtyř postních homilií, které Ratzinger (tehdy ještě
jako kardinál a prefekt Kongregace pro nauku víry) přednesl v roce 1981 v
Mnichově.
Hlavní argumenty z této knihy:
Odmítnutí doslovného čtení: Ratzinger v textu
reaguje jak na racionalisty, kteří kvůli vědě biblické příběhy zcela
zavrhují, tak na biblické literalisty (fundamentalisty), kteří chtějí z
knihy Genesis dělat učebnici přírodních věd.
Převzetí z pohanských kultur: Výslovně
vysvětluje, že židovští autoři během babylonského zajetí převzali
tehdy známé pohanské vyprávění o stvoření (konkrétně babylonský epos
Enúma eliš).
Teologická proměna mýtu: Zdůrazňuje, že
biblický autor tento pohanský mýtus radikálně přetvořil. Zatímco v
pohanských mýtech svět vzniká z krve, chaosu a války bohů, v Genesis je
očištěn a proměněn – Bůh tvoří svět pouhým slovem, v naprostém
řádu a z čiré lásky. Sedmidenní struktura je pak literárním a
symbolickým vyjádřením toho, že celý vesmír směřuje k šabatu
(odpočinku a společenství s Bohem).
Halík má kredit jako každý jiný, takže jeho slova jsou stejně relevantní.
